Opakovanými barvícími pokusy bylo zjištěno, že se objevují v přítoku Staré řeky druhého největšího jeskynního systému České republiky Rudické propadání – Býčí skála. Mohutná podzemní chodba Staré řeky je však z velké části zanesena sedimenty a speleologové proti proudu pronikli pouze několik desítek metrů.

Klíčem k průniku do neznáma se stal samotný dvojzávrt. Jeskyňáři Suchožlebské skupiny již od roku 1988 postupně pronikají do rozsáhlého a spletitého ponorového jeskynního systému Svážné studny. V současné době má délku přes půl kilometru a hloubku téměř devadesát metrů. Spleť chodeb a propastí nevelkých rozměrů se však záhadně rozbíhá do vzdálenosti maximálně sedmdesáti metrů od vchodu a dosud se nepodařilo najít alespoň náznak koridoru, který by směřoval ke Staré řece v Rudickém propadání, vzdáleném vzdušnou čarou přibližně půldruhého kilometru. Objevitelům ztěžují postup místy velmi těsné prostory a také sifony.

Přesto jeskyně Svážná studna odhalila velmi důležitý objev. V jejích prostorách byly nalezeny zkamenělé korály třetihorního stáří. Pocházejí z období bádenu, kdy byla celková hydrografie Moravského krasu značně ovlivněna mořskou záplavou. To, že se korály dostaly do jeskyně pod dvojzávrtem, svědčí o tom, že tyto prostory existovaly již před bádenskou záplavou a musely hrát podstanou roli při odvodňování podzemních toků, jejichž tehdejší průběh dnes můžeme spíše tušit.

Zdá se, že Svážná studna je klíčem k daleko rozsáhlejším krasovým záhadám, než je propojení s Rudickým propadáním. Je totiž také pravděpodobné, že Stará řeka je původní zdrojnicí mohutných prostor Rudického propadání a současná ponorová část byla původně pouze podružným přítokem. Po bádenské záplavě však byly hlavní toky předbádenských systémů přerušeny nebo zeslabeny a hlavní funkci začal plnit Jedovnický potok v místech dnešního Rudického propadání.

Svážná studna by tak mohla být i klíčem k jeskyním pod Hrabešskou plošinu, do prostor, kudy pravděpodobně tekly pradávné podzemní toky. Je však otázkou, zda cesta pod Lažánský žleb bude v podzemí průstupná, protože celý, přes sto metrů hluboký krasový kaňon je dnes vyplněn mocnou vrstvou bádenských jílů.

Vraťme se tedy na Hrabešskou plošinu, která je charakteristická množstvím závrtů. Ty zcela jistě kopírují průběh prostor v podzemí. Koncem 80. let 20. století to vypadalo, že bude alespoň část záhady vyřešena. Speleologové tehdy pronikli do volných prostor pod závrtem číslo 17. Jaké překážky tehdy příroda objevitelům nastražila? Nejen o tom bude příští díl seriálu.

Petr Zajiček