V Domě pro matku a dítě v tísni, který provozuje blanenská charita, našly krátce před Vánocemi azyl dvě ženy s dětmi, které spojuje neveselý osud. Svátky tráví mimo domov.


„Je to poprvé, co na Vánoce nejsme doma,“ shodují se dvaatřicetiletá Petra a čtyřiadvacetiletá Kateřina. První z nich má to štěstí, že se jí alespoň během svátečních dnů ujali rodiče. Druhá Vánoce oslavila spolu s dalšími čtyřmi ženami a jejich dětmi v azylovém domě. „Nemám kam jít,“ posmutněle se svěřila Kateřina. Přesto na svátky nezanevřela. „Nemohu si nechat ujít radost v dětských očích před rozsvíceným stromečkem,“ říká matka dvou synů.
Švadlena Petra její slova potvrzuje. „Vánoce nepatří k mým nejoblíbenějším svátkům, ale kvůli dětem se je snažím vždy udělat co nejhezčí,“ řekla žena, která nenechává nic náhodě a dárky pro své blízké nakupuje už od letních prázdnin.


V domě pro matku a dítě se obě ženy i s dětmi zapojily do předvánočních příprav hned po svém příchodu. Kromě pečení cukroví vyráběly i různé předměty patřící k vánoční atmosféře.
„Dělaly jsme třeba svíčky ze včelího vosku. Kluci je měli pěknější než já. Nejsem asi moc šikovná,“ usmívá se Kateřina.
I Petře se líbí výrobky jejích dvou dcer. „Starší je šikovná po mně. Mladší je tak trochu dřevo po manželovi, ale jí se mohu dost věnovat a pomáhat jí,“ řekla.


Přestože jsou ženy v azylovém domě spokojené, obě si přejí hlavně jednu věc. Příští Vánoce strávit v klidu vlastního domova.