„Vehicle Cup jsem vynechal jen jednou, asi před pěti lety,“ může se svojí věrností chlubit čtyřicetiletý profesionální řidič autobusu.
Svůj traktůrek si však nevyrobil pro závody. „Potřeboval jsem pomocníka pro práci na poli,“ usmívá se. Jeho „vehikl“ mu je stejně dobře platný při orání, jako při svážení dříví z lesa. „Jde za něj zapřáhnout i vlečka,“ vysvětluje řidič.


Jeho stroj vznikl z trosek jiného domácky vyrobeného traktoru. „Základní kostru jsem odkoupil od jednoho pána,“ přibližuje. Konečný. Tu upravil podle svých představ. „Namontoval jsem motor ze staré oktávky a zadní nápravu z vétřiesky,“ popisuje. Vozítko, které si sám vytvořil, je spolehlivé. „Nejvíce práce a času jsem mu věnoval při stavbě, dnes stačí jen pár minut na nutnou údržbu,“ pochvaluje si nadšenec.

 
S traktůrkem závodí jen v Rudici. „Není stvořený pro závody, nemá odpružení a je snadné ho při rychlé jízdě převrhnout,“ říká Konečný.
Přesto se mu v závodech daří. Má proti rychlejším soupeřům jednu výhodu. Jeho traktor nemůže jet tak rychle, a to je na členité trati rudického závodu paradoxně výhodou. „Projedu zatáčku bez zastavení, kdežto rychlíci musí složitě manévrovat,“ uvedl.


Většinou se umístí někde v polovině pořadí, letos dosáhl výborného čtvrtého místa v kategorii traktorů. „Moje nejlepší umístění bylo stříbro,“ vzpomíná.
Hynek Konečný s traktorem sice občas zazávodí, na silnici by si s ním však netroufl. „Je vytvořen skutečně jen pro pole a les,“ uzavírá muž.