Kdo sestoupí po kovových žebřících do hlubokých propastí pod závrtem Společňák na Harbešské plošině, čeká jej zcela nevšední zážitek. Samotný sestup na dno je jen slabým čajíčkem ve srovnání s tím, co následuje. Nenápadný počátek tunelové chodby se rozevírá do montrózní prostory 103 metrů dlouhé, 25 metrů široké a 18 metrů vysoké ! Je to druhý největší jeskynní dóm v České republice. Tady, skoro 80 metrů pod porvchem, se zastavil čas.

Již na první pohled je zřejmé, že se jedná o pozůstatek starého říčního koridoru. Avšak divoké vody, které jej vytvořily dávno tato místa opustily. Drobný periodický tok,, který na dně v sedimentech každý rok za vyšších vodních stavů prořezává znatelné koryto a odtéká nízkými prostorami Mrtvého propadání směrem pod Suchý žleb, má pramálo společného s ohromující modelací podzemního gigantu. Prostora má převážně severojižní směr, tedy kopíruje směry hlavních tektonických linií vápenců Moravského krasu. Kdy asi tato prostora vznikla? A jaké vody ji vlastně vytvořily? Odkud a kam tekly?

Významným mezníkem geologického vývoje Moravy, tedy i krasových území, byla mořská třetihorní záplava v období nazývaném báden. Něketré části Moravského krasu byly zaplněny mořskými jílovými usazeninami a tyto události později zcela změnily hydrografický vývoj celého území. Sedimenty z velké části vyplnily i krasový Lažánecký žleb, který byl před bádenskou záplavou hluboký přes 100 metrů.

Je více než pravděpodobné, že převážná část významných krasových toků protékala před bádenskou záplavou pod planinou Harbechy a vytvořila zde rozsáhlý systém mohutných jeskynních prostor. Svědčí o tom i několik desítek závrtů uspořádaných do výrazných linií. Když však byly cesty vod přerušeny zaplněním Lažáneckého žlebu, který planinu Harbechy od jihu lemuje, toky si našly cestu jinudy a od konce mořské záplavy před 15 miliony let utvářely podzemí Moravského krasu do dnešnípodoby.

Harbešská jeskyně s cekovou délkou chodeb 600 metrů je jen torzo prastarého systému. Krasová planina s množstvím závrtů však ukrývá víc. Cesta k tajemství Hrabech je však trnitá. Tunelová prostora nazývaná Hala končí ze severní strany neprůleznou průrvou a ze strany jižní obrovským nepřekonatelným závalem balvanů. Jakékoliv pokusy o jeho proniknutí končily nezdarem, stejně jako zdolání komínů, které vybíhají z dómu. Ani otvírky několika dalších závrtů na planině nepřinesly kýžený úspěch. Snad se to podaří Suchožlebské skupině speleologů, která řeší problematiku Harbech již několik desítek let.

Do nedávné historie krasové plošiny zasáhlo několik dalších zajímavých událostí. Prý hluboká jezera a tůně se pod ní rozkládají. Je to všechno jen výmysl podivínského badatele a nebo budou další generace speleologů žasnout nad tím, jak hlubokou měl pravdu? Dokáže člověk pomocí proutku správně interpretovat podzemní anomálie nebo jde jen o náhodu, sugesci a intuici? V příštím díle se o tom dozvíte víc…

Petr Zajíček