Před několika týdny se na trhu objevila monografie o Erichu Roučkovi, vynálezci a badateli, který založil před druhou světovou válkou významné průmyslové podniky v Blansku a v Brně. Jedním z autorů unikátní knihy je Miroslav Starycha z Blanska.

Jak vás napadlo napsat tuto knihu?
Životními osudy a dílem Ericha Roučky se zabýváme delší dobu. První impuls vzešel od Antonína Málka, Roučkova řidiče. Přátelil se s Roučkovým mladším synem. Dozvěděli jsme se tak první informace o jejich životě. A začali jsme zveřejňovat první články.

Je kniha vázána na nějaké výročí?
Přístí rok má Erich Roučka sto dvacáté výročí narození. Technické muzeum chce letos k tomuto výročí uspořádat nějakou besedu. Něco podobného by se mohlo uskutečnit i v Blansku.

Můžete popsat , co čtenáři v knize najdou. Komu je kniha určena?
Kniha je především pro technickou veřejnost, ale zaujmout může i běžného čtenáře.

Existovala dosud nějaká souhrnná monografie, která by Ericha Roučku lidem přiblížilo?
Ne, toto je první. My jsme dřív zeveřejňovali jen různé články, ve vlastivědných ročenkách, ve Vlastivědném věstníku moravském, ale i v regionálním tisku. On sestavil i model srdce a krevního oběhu. O tom jsme tedy psali v odborném časopise Scripta medica Masarykovy univerzity. Sestavil jsem také přednášku o jeho životě s diapozitivy a tak jsem o jeho osobnosti několikrát přednášel. Vycházeli jsme v původních publikací a napadlo nás, že by o tom byla dobrá kniha. Že by to bylo zadostiučinění, protože Roučka měl velmi tvrdý život, byl považován za kapitalistu a zacházeli s ním opravdu velmi drsně. Chtěl jsem tedy, aby se dosáhlo jeho rehabilitace.

Čím je Roučka známý?
Svými unikátními kotlovými regulátory, vynalezl také model krevního oběhu a zajímavé jsou také jeho dietologické studie. On ve čtyřiceti letech byl velice vyčerpán prací, dnes by se asi mluvilo o syndromu vyhoření. On se z toho dostal, studoval lékařskou literaturu, dočetl se o kmenu Honzu, který žije v podhůří Himalájí a jeho lidé jsou neobyčejně odolní. Žijí na naše podmínky velmi střídmě, jsou neustále v pohybu a neznají civilizační choroby. Dožívají se v podstatě sta let věku. Z těchto poznatků vyšel i Erich Roučka, upravil si svoji životosprávu a dožil se devadesáti osmi let. Takového věku se nikdo v jeho věku nedožil.

Kde bude možné vaši knihu na Blanensku získat?
Je to domluveno s muzeem Blansko, že objedná nějaké výtisky a budou k prodeji. Bude stát asi dvě stě třicet korun. Výtisků je asi jen šest set padesát.

Vydal jste v minulosti nějakou knihu nebo je to vaše prvotina?
Je to prvotina. Mohl bych napsat ještě o historii Metry, ale to už nechám mladším. Dá to totiž dost práce.

Vy jste v Metře pracoval?
Ano, já jsem tam nastoupil v roce 1947. O rok později byl založen výzkumné a vývojové oddělení a tam jsem pracoval jako konstruktér. Setkal jsem se tam i s panem Roučkou.

Jak na Vás působil?
Byl to člověk geniální. Rozvíjel ty svoje teorie výživy. Tvrdil, že člověk by v postatě měl pořád mít pocit mírného hladu. Jeden z kolegů tenkrát oponoval a říkal, no, jo, na co tady tak dlouho budu, když se ani pořádně nenajím.