„Je to pro mě překvapení. O žádné knize, která by se odehrávala v Hodoníně, jsem dosud nevěděl,“ divil se starosta Hodonína Zdeněk Bubeník.
Román popisuje životní osudy Jenka, jeho rodiny a přátel v době mezi roky 1927 a 1945. Jeho významnou část tvoří popis života Romů právě v hodonínském lágru.


Podklady pro svůj příběh sbírala autorka během svého pobytu v Brně. Kromě materiálů Masarykovy univerzity využila i vstřícnosti pracovníků brněnského Muzea romské kultury. „Kontaktovala nás a poskytli jsme jí některé potřebné materiály,“ řekla ředitelka muzea Jana Horváthová.


V romském muzeu vydání knihy vítají. „Otevírá otázku hodonínského tábora z neobvyklého pohledu. Problematika romského holocaustu se v románové formě dostane snadněji do povědomí lidí než prostřednictvím obsáhlých vědeckých prací,“ myslí si historička a knihovnice muzea Milada Závodská. Přestože jsou postavy v románu fiktivní, historicky je podle ní přesný. „Na díle je poznat, že autorka události té doby studovala,“ poznamenala Závodská.


V hodonínském táboře zemřelo především kvůli nelidským životním podmínkám přes dvě stovky lidí. Z celkově asi čtrnácti set lidí, kteří jím prošli, jich necelých padesát uprchlo, přes dvě stě šedesát jich bylo propuštěno. Devět stovek pak skončilo ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. „Jako koncentrační tábor pro Romy fungoval až od roku 1942. Do té doby to byl pracovní tábor, v němž Romové tvořili menšinu,“ doplnila Horváthová.


V současnosti stojí na místě bývalého tábora rekreační středisko. „Přitom se tam zachovala jedna historická budova, která by mohla být ideálním místem expozice o romském holocaustu. Dnes je tam tuším restaurace,“ dodala Horváthová. Utrpení Romů připomíná jen památník ve tvaru kříže, srdce a kola od vozu, který stojí teprve od roku 1997.