Řeč je o Dantově pekle v jeskyni Kateřinské. Ta, jak známo, oplývá prostorami mohutných rozměrů. Charakter jeskyně svědčí o tom, že ji v dávných dobách vytvořily vody Punkvy a jejích přítoků, než si našly cestu skrze jeskyně Punkevní. Co je vlastně Dantovo peklo?

Kateřinskou jeskyni tvoří v podstatě dva velké dómy s mnoha odbočkami. Hlavní dóm, známý od nepaměti, a nová Kateřinská jeskyně s Dómem zkázy objevená roku 1909. Dóm zkázy je také konečné místo návštěvní trasy. V jeho nejzazší části však ústí otvory do dalších, velmi těžce přístupných partií.

Strojovou chodbou a mohutným komínem se lze dostat o několik desítek metrů výše do puklinové, směrem do masivu pokračující chodby, vyplněné obrovským závalem kamenů velikosti, jak Absolon píše: „Mnohdy zvící vesnických domků“. Od průzkumů pracovní skupiny profesora Absolona z počátku 40. let 20. století se snažilo tímto nebezpečným místem proniknout mnoho odvážných speleologů. Jejich pokusy však vždy skončily nezdarem.

Každým okamžikem zde hrozí řícení balvanů. Snahy jeskyňářů nebyly bezúčelné. Celá Kateřinská jeskyně, tedy i chodby zasutěné balvany, vede směrem pod centrální část hřebenu mezi Pustým a Suchým žlebem, tedy k Macoše. Mezi světoznámou propastí a Kateřinskou jeskyní pravděpodobně existují jeskynní prostory, které kdysi vytvořila Punkva.

Proč je ale pokračování Kateřinské jeskyně takto přerušeno? Balvanitý zával má na svědomí geologická porucha ve vápencovém masivu. V místě zlomu došlo k drcení a rozlámání vápence a suť vyplnila jeskynní dutiny.

Absolon se při svých průzkumech marně pokoušel bojovat s touto překážkou i silou výbušnin. Píše doslova: „Na jednom místě dva nesmírné balvany se opíraly o sebe jen svými hranami, a tu jsme si zinscenovali neobyčejné divadlo uvedením kolosů v pohyb. Položili jsme mezi ně několik kilo dynamitu, vedli dlouhou zápalnou šňůru až k místu absolutně bezpečnému, odkud balvany bylo možno dobře vidět, osvětlili je reflektorem a pak nálož přivedli k výbuchu. Balvany se daly do pohybu a drtily se o sebe hranami, což vydávalo příšerný skřípavý, sípavý, drnčivý zvuk, který nelze napodobit.“

Své další pokusy Absolon ukončil v roce 1941, kdy v horních patrech Kateřinské jeskyně zahynul jeden z jeho mladých pomocníků, Jan Němec z Ostrova, kterého v závalu rozdrtily balvany.

Klíč k objevu hypotetických prostor nepřinesl ani průzkum jeskyní pod Korálovým závrtem, který se nachází pravděpodobně již za kritickým místem Dantova pekla. Pokusy o průnik do neznámých prostor proti proudu paleopunkvy byly zatím vyčerpány. A co to zkusit po proudu? Copak neexistují možnosti, jak se tam dostat od Macochy či od Punkevních jeskyní? I existují! Ale o tom až příště.

Petr Zajíček