Na otázku, jak to dělá, odpovídá Petr Koupý pokrčením ramen. „Snažím se věci pochopit, ne se je učit nazpaměť,“ nabízí zdánlivě jednoduchý recept.
Dnes dvacetiletý student informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze dal o sobě poprvé výrazněji vědět už na gymnáziu, kdy se účastnil středoškolské odborné činnosti s prací o kryptologii. „Zajímal jsem se o šifrování a počítače byly vždycky mým koníčkem,“ vysvětluje Petr důvod, proč zvolil právě programování. Práce měla kromě popisné stránky historie šifrování i praktickou část v podobě programu Enigma Crypter, který mladý středoškolák sám naprogramoval. „Chtěl jsem vytvořit autentický simulátor známé Enigmy,“ odhaluje Petr. S prací, která byla původně zamýšlena jen jako ročníková, postoupil až do celostátního kola, kde skončil na bramborové příčce. Porotu však téma i zpracování zaujalo natolik, že o půl roku později získal talentovaný student cenu Jaroslava Heyrovského.

Právě středoškolská odborná činnost byla prvním impulsem k tomu, že začal uvažovat o studiu informatiky na vysoké škole. Těžší podle něj bylo zvolit mezi Brnem a Prahou. „V podstatě u mě vyhrála romantika,“ směje se s tím, že informatika v Praze sídlí přímo na Malostranském náměstí v bývalém jezuitském klášteře. „Je to hrozně zvláštní. Budova i všechno kolem dýchá historií a vnitřek je plný nejmodernějších technologií,“ líčí své dojmy. Jinak se ale z velkoměsta rád vrací zpět do Blanska. „Praha je stresující a uspěchané město, tady si od civilizace rád odpočinu,“ přiznává. Své volby ohledně vysoké školy však nelituje.

„Na první přednášce jsem absolutně nevěděl, o čem ten člověk vepředu mluví, protože se středoškolskou matematikou to nemělo nic společného,“ říká s úsměvem. Na gymnázium však vzpomíná s respektem. „Kromě všeobecného přehledu jsem se naučil se učit,“ pochvaluje si a zároveň si naoko posteskne po letech, kdy byl počítač jen jeho hobby.

„Dřív jsem programoval jen tak pro radost a počítač byl vlastně mou zábavou, teď jsem u něj pořád. Když se učím i když pracuju,“ povzdychne si a krátce zapochybuje, zda mu ta vášeň vydrží napořád. „Říká se, že někteří lidé, co programují třeba čtyřicet let, už doma ani nemají počítač,“ vtipkuje.
V informatice vidí svou budoucnost. V současné době populární a výdělečný fenomén tvorby webových stránek ho ale moc neláká a ani se jím nikdy moc nezabýval. „Zajímaly mě spíš složitější věci, říkal jsem si, že programování webovek se naučím, až ho budu potřebovat,“ vzpomíná s tím, že kvůli zápočtu mu to nakonec zabralo jen tři měsíce.

Mladý informatik by se ale raději věnoval tvorbě operačních systémů v nějaké softwarové firmě. „Chci se dobře naučit řemeslu, protože při programování takových aplikací je třeba rozumět nejen opravdu složitým matematickým operacím, ale i počítačovému hardwaru,“ přibližuje a za příklad dává systém Windows nebo Office, na kterých pracují stovky odborníků třeba několik let.

„Tak složité programy nejde udělat bez chyb a když pak jednu chybu opravíš, vytvoříš tím deset chyb nových. Je to jako legislativa. Každá novelizace musí být v souladu se všemi předchozími zákony, což se povede zřídkakdy,“ srovnává.

Informační technologie, programování a s ním i programátoři se neustále vyvíjejí a posunují vpřed. „Před dvěma roky mi vytvoření Enigma Cryptru trvalo tři týdny, dnes bych ho napsal za dva dny a navíc úplně jinak. Když se dnes programátoři podívají na to, co napsali před několika lety, nemůžou věřit vlastním očím,“ uzavírá.