Kariéru politického komentátora zahájil už v pěti letech, kdy učitelkám v mateřské škole převyprávěl vtip o tehdejším prezidentu Husákovi. „Rodiče potom dostali doporučení, aby se přede mnou politicky nevyjadřovali,“ vzpomíná s úsměvem Bohumil Pečínka.


Po maturitě na blanenském gymnáziu odešel studovat do Prahy a už tam zůstal. V prosinci 1989 spoluzaložil časopis Studentské listy, který vycházel do konce roku 1991. V roce 1992 ukončil studium na Fakultě sociálních věd a dva roky pracoval jako politický komentátor společenského týdeníku Reflex. Nějaký čas působil v Lidových novinách a později se znovu vrátil do Reflexu a přispívá také do Mladé fronty Dnes. Od letošního roku navíc přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.


Doposud napsal asi patnáct set komentářů. „Slohovky mě ve škole nebavily, ale bavila mě politika a společenské dění. Odmala jsem rád vyjadřoval názory na cokoliv. A dnes se tím živím,“ vypráví čtyřicetiletý novinář.
Nyní připravuje speciální přílohu Reflexu o všech českých prezidentech. „Takže se probírám historií, oslovuji pamětníky, kterých ovšem mnoho není. Ani nejsou žádné monografie o prezidentech,“ popisuje Pečínka svoji práci a její úskalí.
„Na blanenský okres nedám dopustit, jsem tam neustále, alespoň na několik dní v měsíci,“ říká Pečínka. V Praze se jako doma necítí. „Blansko a Boskovice jsou moje dvě města. V Blansku jsem hrál osm let za Metru fotbal a Boskovice žily kulturním životem,“ vysvětluje. „Pořád jsem na jejich webových stránkách a nasávám tu atmosféru,“ zasní se.


Bohumila Pečínku můžeme pravidelně vidět v České televizi v pořadu Události, komentáře a jednou týdně v Dobrém ránu. „To si musím přivstat,“ pokrčí rameny. Rozdíl mezi tiskem a televizí je velký. „V televizi se používá jiný druh vět, než když píšete. Televize vnutila lidem jiný styl vnímání. Člověk se musí vyjadřovat ve sloganech a zhuštěných větách, což bylo pro mě ze začátku těžké. Ale už jsem si zvykl,“ ujišťuje.
Dosud napsal pět politických knih, a hodlá v tom pokračovat. „Na svoje profesní nej stále ještě čekám. Chtěl bych napsat nějakou dobrou knížku,“ prozrazuje.


Nejen prací živ je člověk. „Před necelými čtyřmi roky jsem se stal otcem a velmi si to užívám,“ uzavírá Pečínka.