Pro dvaašedesátiletého Josefa Švancaru, který se před rokem přestěhoval do Velkých Opatovic, to je ale místo, kde už čtyřiatřicet let pracuje. Za prací na brněnském letišti v Tuřanech několikrát týdně dojíždí desítky kilometrů. Patří mezi ty, kteří určitou měrou rozhodují o šťastných odletech a příletech tisíců lidí.

Co na letišti přesně děláte?
Jsem takzvaný supervizor technického sálu. Společně s dalšími devíti kolegy se starám o veškeré technické zařízení, které slouží k zabezpečení letového provozu. Ať jsou to vysílače, radary a další navigační zařízení. Dohlížím na to, aby vše fungovalo, a zajišťuji opravy, pravidelné revize a letová ověření.

Jak jste se na letiště dostal?
Pracoval jsem dříve na Vysoké škole zemědělské v Lednici a manželka, protože jsme měli malé dítě, chtěla, abych si našel zaměstnání v Brně. A tehdy náhodou jsem našel inzerát v novinách, že na brněnské letiště shánějí technika na radary.

A proč jste tam šel?
Už na vojně jsem byl na letišti v Českých Budějovicích. Toto prostředí pro mě tedy bylo trochu známé. Inzerát mě tehdy upoutal a pak už jsem na letišti zůstal. Viděl jsem ten velký rozvoj techniky a časem to bylo čím dál zajímavější.

Jaké vzdělání jste musel mít?
Požadovali průmyslovou školu se zaměřením na elektrotechniku a tyto požadavky jsou vlastně dodnes. Protože je toto místo lukrativní, jsou u nás i vysokoškoláci, ale vlastně stačí vzdělání z průmyslovky.

Za těch více než třicet let se ale asi vaše práce hodně změnila, že?
Velmi rychle šla dopředu technika. Je to až nepředstavitelné. Dříve jsem většinu musel dělat ručně a bylo dost věcí poruchových. Nyní je všechno řízené počítači a na každé zařízení musím mít udělanou zvláštní licenci. Když sem přijde někdo nový, nejdříve si během dvou let musí udělat všechny licence a pak až může sloužit. A každý rok se ty licence musí obnovovat. Ale to už není tak náročné.

Jak vypadá váš pracovní den?
Dělám dvanáctihodinové směny, od šesti do šesti. Na den jsou vždy dva technici, někdy i více, v noci jeden. Když mám tak třikrát do měsíce funkci supervizora, což je nejvyšší postava u techniků, tak sedím v technickém sále a dohlížím a vše organizuji. Jinak jako technik údržby jezdím po letišti a objíždím jednotlivá zařízení. A také kontroluji zařízení na obrazovce. Každé zařízení je totiž na obrazovce zobrazeno takovým okénkem, které svítí zeleně, červeně nebo žlutě. Když svítí červeně, je nutné zařízení opravit, žlutá signalizuje méně závažnou poruchu. Navíc pokud nějaké zařízení vypadne, rozezní se varovný signál.

Byly někdy nějaké velké technické problémy?
Až tak velké problémy, že by kvůli technice nemohla přistávat letadla, nebyly. Všechno je zdvojené a zajištěné. Dělá se vše proto, aby letadlo mohlo přistát. Protože když nemůže přistát, je to hlavně ohrožení lidí, ale také to stojí velké peníze.

Kdo je Josef Švancara

– narodil se v Praze v roce 1946
– vystudoval gymnázium v Brně a pak při zaměstnání Střední průmyslovou školu v Brně, obor elektrotechnický
– od roku 1974 pracuje na letišti v Tuřanech v Brně, kde se stará o technická zabezpečovací zařízení letového provozu
– bydlí ve Velkých Opatovicích, je ženatý a má dvě dospělé děti
Zažil jste i nějaké letecké katastrofy?
Naštěstí velké letadlo tady nespadlo, ale několik malých letadel ano. Vzpomínám si na dva Švýcary, otce s dcerou, kteří měli problém s motorem. Dispečer jim tedy zahlásil znovu na přistání, ale oni už to nestihli obletět a spadli u Šlapanic. Pak tady také spadlo dopravní letadlo L 410 s dvoučlennou posádkou, které letělo do Kunovic na opravu, naštěstí bez cestujících. Byla tehdy velká mlha. Dokonce tak hustá, že trosky našli, až mlha opadla. A jednou tady přistávalo letadlo Boeing 737 z Alžíru, které původně přistávalo v Praze. Jenže tam tehdy byla velká mlha a pilot při přistání utrhl motor a kolo. Poslali je tedy přistát do Brna, a protože letadlo mělo poškozený podvozek, přistávalo na trávě (vysvětluje, že vždycky vedle betonové přistávací plochy je travnatý pás, kde přistávají letadla, která mají problémy s podvozkem). Podařilo se jim tehdy přistát na jedno kolo a pamatuji si, že to vyrylo asi metr hlubokou dráhu. Lidé z toho tenkrát vylezli a každý se modlil podle své národnosti. Ale to už je dlouho, takových dvacet let, máme z toho ještě černobílé fotky (vzpomíná, jak pak přijeli Američané to letadlo opravit a chodili k nim na obědy a moc jim chutnaly knedlíky). A nedávno tady jedno velké letadlo mělo problém, že se mu do motoru dostal pták. Muselo tedy přistát a motor opravit. Předtím ale kroužilo nad letištěm, protože tato velká letadla nemohou přistát s plnou nádrží.

V televizi občas běží dokumenty o leteckých katastrofách. Díváte se?
Že bych to úplně sledoval, to ne, ale párkrát jsem se díval.

Když to tedy vidíte, nemáte při své práci strach? Protože i vaše práce to ovlivňuje.
Uvědomuji si, že ovlivňuje, ale strach nemám.

Jak je na brněnském letišti hustý provoz?
Létá několik pravidelných linek do Prahy, Londýna, Moskvy a Gerony u Barcelony a pak hodně charterových letů. Navíc také malá a nákladní letadla. V červnu bylo na brněnském letišti víc než tři tisíce osm set pohybů, což je oproti loňskému červnu nárůst o devatenáct procent. Asi před měsícem bylo na letišti opravdu hodně plno, naráz tam bylo jedenáct velkých letadel. To už letiště nezvládalo, protože je tam například jen jeden pás na zavazadla.

Zaměstnanci u dráhy mají cestování vlakem zdarma. Platí něco takového i u zaměstnanců letiště?
My nic takového nemáme, protože my jsme zaměstnanci společnosti Řízení letového provozu, a vlastní lety provozují různé letecké společnosti. Takže zadarmo žádné letenky nedostáváme. Můžeme si je ale koupit, protože dostáváme dost vysoké příspěvky na dovolenou.

Létáte tedy?
Ano, tak dvakrát třikrát do roka k moři.

A bojíte se v letadle?
Při odletu a přistávání cítím napětí, ale že bych se bál, to ne.

Co je na vaší práci nejtěžší?
Tato práce je dost náročná na znalosti. Všechna ta zařízení musím znát dost detailně a mít absolvované všechny licence. Navíc pořád přibývají různá zařízení či se mění. Člověk se pořád musí něco nového učit.

Nelákalo vás někdy se stát tím, který to skutečně všechno řídí, tedy letovým dispečerem?
Když jsem byl mladý, tak mě to ani moc nelákalo, protože my technici jsme to v práci měli takové volnější. A teď už mě to ani lákat nemůže, protože je tam určitá věková hranice.