Nevláčí se však s pouzdry na hudební nástroje, ani nečeká, v jakém stavu bude místní klavír. Nástrojem Tomáše Badury je totiž jeho hlas. Příjemný tenor baryton hojně používá i při mluvě. Se zápalem vykládá o mužském kvartetu QVOX, o ne příliš růžové budoucnosti vážné hudby a řeč přijde i na to, co dělat, když zpěvák zapomene slova.


Zpíval jste hned odmala?

Už v mateřské škole jsem rád zpívával. Tam si toho všimla ředitelka školky a řekla mému tatínkovi, že by bylo dobré, abych začal chodit do lidové školy. Chodil jsem i do klavíru, ale zpěv u mě vždycky byl na prvním místě. Měl jsem skvělou učitelku paní Včelnou. Když jsem končil lidovou školu, tak jsem s ní začal dojíždět na ostravskou konzervatoř za paní profesorkou Danielovou na konzultace. Jenže v té době jsem začal mutovat. Nastoupil jsem tedy po základní škole na jeden rok na gymnázium. Hlas se za ten rok stabilizoval, a tak jsem byl přijat na konzervatoř v Ostravě. A profesorce Danielové vděčím po technické stránce za všechno. Za těch šest let se mi velmi věnovala, a to i ve svém volném čase.


Jste členem Českého filharmonického sboru Brno. Vystupujete ještě někde jinde?
Jsem i členem Komorní opery Orfeo, která existuje už deset let. Zakladatelem tohoto tělesa je Josef Staněk. Zpíváme tam starou hudbu, opery zpívané v originále. Je to převážně pro německy mluvící klientelu. Několikrát jsem působil jako host v Janáčkově opeře v Národním divadle. V roce 1999 jsem zpíval v opeře Maurice Ravela Španělská hodinka. Později jsem účinkoval v Hoffmanových povídkách od Offenbacha. Letos jsem dostal nabídku na roli v Borisi Godunovi od Musorgského, musel jsem to ale bohužel kvůli velkým pracovním aktivitám, především v Českém filharmonickém sboru Brno, odříct. To by se nedalo zvládat. Poslední mou aktivitou, kterou mám ale v srdci na prvním místě, je, že jsem členem mužského vokálního kvarteta QVOX. Je to těleso čtyř mužů a za dobu deseti let jsme natočili několik cédéček.


Co QVOX zpívá?

Zpíváme hudbu, když to řeknu lidově, od Bacha až po Vlacha. Děláme vážnou muziku od starých renesančních duchovních i světských zpěvů až po Janáčka, Martinů, Dvořáka, ale i moderní skladatele vážné hudby. Kromě toho také zpíváme lidovky. Na posledním cédéčku jsme se vrhli na trochu lehčí žánr a nazpívali jsme spirituály. Pro mladé lidi máme úpravy i populárnějších věcí, takže zpíváme něco od Beatles či Abby. A na naše koncerty chodí i senioři, takže jsme udělali úpravu asi tří písní z filmové tvorby první republiky nebo doby válečné. Protože jsme všichni z QVOXU za léta studií přičichli také k divadlu, udělali jsme i takové poloscénické představení právě z doby první republiky.


Stačí zpěvákovi jen talent nebo musí i hodně cvičit?

Musí být talent i dril. Jedno s druhým musí jít absolutně dohromady. Člověk samozřejmě musí mít hlasový materiál, který, jak se říká, v tom krku je. Ale jenom mít hezký hlas není všechno. Pokud se člověk chce zpíváním živit, a to až do důchodu, tak hlas musí být v pořádku. Protože se s ním denně několik hodin pracuje. Já například každý den mám tříhodinovou zkoušku se sborem, kde opravdu zpívám naplno, a pak ještě odpoledne zpívám se svými žáky. A do toho nějaké zkoušky s QVOXEM. Takže já mám hlas pořád v pohybu. Kdyby tam ta technika nebyla, za nějaké roky by hlas začal odcházet.


Vystupujete i v zahraničí? Kde všude?
Jezdím se sborem nebo Komorní operou po Evropě, především do německy mluvících zemí. S QVOXEM jsme byli v Estonsku a Izraeli. V roce 2002 se mi podařilo dostat do Spojených států. Long Beach Opera v Los Angeles v Californii tam dělala v angličtině Její pastorkyni. A chtěli Janáčka i moravskou hudbu americkému publiku ještě více přiblížit. Tak mě pozvali a měl jsem tam koncerty. Zpíval jsem Janáčka, Dvořáka a Martinů. Bylo to krásné.


Které publikum vám připapá nejsrdečnější?

Hodně emotivní jsou Francouzi a také Němci. Je bombastický koncert a naši lidé tleskají, ale když někdo zvolá bravo, tak se to ostatním nezdá. Ve Francii nebo v Německu je to zcela běžná záležitost, i třeba v kostele.


Jak dlouho trvá, než se připravíte na roli v opeře?
Naposledy jsem teď zpíval kouzelníka v opeře Bastien a Bastienka od Mozarta. Je to v němčině, je tam spousta recitativů, takže to není nic jednoduchého. Hudební nastudování, to znamená naučit se to zpívat a dostat to do paměti, trvalo asi měsíc a půl. Potom se to čtrnáct dnů aranžovalo na jevišti.


Říkáte dostat to do hlavy. Měl jste někdy lidově řečeno okno?

Také se mi to samozřejmě stalo. Když zpíváme Němcům v němčině, tak to hned poznají. Naštěstí Němci to vezmou. Když se zpívá v italštině, je to jednodušší. Nějaké slovo se tam zazpívá. Nejhorší je, když je výpadek v recitativu, tam je hrozně moc slovíček, narozdíl od árie.


Jak je těžké se zpíváním uživit?

Velmi těžké. Nechci, aby to vyznělo příliš pesimisticky, ale v dnešní době je to opravdu velmi těžké a myslím, že to bude čím dál tím horší.

Je to dáno malou podporou státu nebo lidé ztrácí o vážnou hudbu zájem?
Obojím. Je pravda, že posluchačů vážné hudby ubývá. Když v Janáčkově divadle při premiéře opery zaplní polovinu divadla, tak mohou být šťastní. To je hrozné. Další věcí je, že kultura potřebuje mít od státu nějaké dotace. My jsme teď byli s filharmonickým sborem čtrnáct dní ve Francii. Měli jsme tam čtyři nebo pět koncertů, které se uskutečnily v rámci dvou festivalů vážné hudby. Jeden z koncertů byl odpoledne. Náš šéf, pan Fiala, říkal, že nepřijde ani noha. Bylo ale narváno do posledního místa. Pak jsme se dozvěděli, že Francouzi jsou schopni během dvou měsíců uspořádat přes sedmdesát festivalů vážné hudby. Já vím, že Francie je oproti nám velký stát, ale jde o to, že stát na to ty peníze dá.


Jakou muziku posloucháte ve volném čase? Nebo máte raději ticho?
Poslouchám veškerou muziku. Nejenom vážnou hudbu, ale i nějaké muzikály, jazz, swing, dokonce i folklórní hudbu. Je ale pravda, že v těch pracovních dnech už mám muziky dost.


Koho máte rád z české operní scény?

Z českých operních zpěvaček mám velice rád Gabrielu Beňačkovou. Nezapomenutelná je v jejím podání Mařenka z Prodané nevěsty. Samozřejmě výborná je Eva Urbanová, Magdalena Kožená. V dnešní době skvělou zpěvačkou, se kterou jsem měl čest si tři koncerty zazpívat, je Simona Šaturová. Ona má fenomenální hlas.


A oblíbený skladatel?
Mou srdeční záležitostí je romantismus. Jak německý, tedy Schubert, Schumann, tak ruský, zastoupený především Petrem Iljičem Čajkovským.


Co říkáte na pěvecké televizní show? Jsou tam kvalitní zpěváci?

Také jsem to občas sledoval. Hlavně ta velká finále. Já jsem například Anetě Langerové držel palce, protože si myslím, že je to jedna z velice talentovaných adeptů.