Kdy se u ní objevila touha stát se herečkou? „Nebylo to odmalička. Bavil mě sport a chtěla jsem být učitelkou. Hereckým směrem nešel ani nikdo z rodičů,“ vypráví třicetiletá Kateřina. Vztah k divadlu se postupně utvářel, když jezdila na předplacená divadelní představení. Rok chodila do divadelního kroužku k Pavlovi Nečasovi a na brněnskou konzervatoř ji připravovala Anděla Čisáriková.


Dobrou životní zkušeností bylo pro Kateřinu Holánovou angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, kam nastoupila v pátém ročníku konzervatoře a kde působila šest let. Od roku 2004 měla také možnost hrát významné role v Národním divadle v Brně. V roce 2005 získala Cenu Thálie za roli Rebeky Westové v dramatu Rosmersholm. Zahrála si také ve filmech Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště a Nuda v Brně, v jedné z televizních povídek z cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem a v nových dílech seriálu Nemocnice na Kraji města.

Za roli Olinky v Nudě v Brně byla nominována na Českého lva a získala za ni první cenu filmového festivalu na Slovensku. Nyní vystupuje po boku skvělých herců například jako Julie v Romeovi a Julii na jevišti Stavovského divadla.


Hraje raději v divadle nebo v televizním filmu? „Obojí je založeno na jiném principu herectví. Někomu víc vyhovuje divadlo, někomu film. Mně se líbí oboje,“ usmívá se herečka. Rozdíl je také v tom, že scénář filmu si herec nejprve přečte a potom může, a nemusí roli přijmout. „Ale když má herec stálé angažmá, dramaturgický tým v divadle připraví vždy dramaturgii na celý rok a vy už si jen potom na nástěnce přečtete, kterou roli budete v jakém představení hrát. Přijdete k hotovému,“ vysvětluje Holánová. Pro herce musí být prioritou divadlo, v němž má stálé angažmá, a teprve na dalším místě jsou například filmy či seriály.


Na představení nebo natáčení musejí být herci nalíčení. Pro mnohé je tedy úlevou, když od líčidel mohou odpočinout. „Jsem ráda, když si rukama můžu promnout obličej a nic mi na nich nezůstane. To si docela užívám,“ říká se smíchem Holánová.
V Praze je sice víc příležitostí se uplatnit, ale také více herců a větší konkurence. Hektičnost hlavního města se Kateřina Holánová snaží nevnímat. „Nevadí mi, ale ráda si od toho odpočnu. Domu do Blanska se vracím ráda,“ dodává herečka.