Na Benešově se na začátku devadesátých let dala dohromady parta osmi hudebních nadšenců a založila dechové těleso s názvem Benešovská 12°, které navázalo na tradici dvou benešovských hudebních uskupení. Orelské a Sokolské dechovky. Hrály za první republiky a ještě nějaký čas po druhé světové válce. „Cítili jsme jednoznačně, že osm hráčů je na dobře znějící dechovku málo. Proto jsme lákali do souboru další muzikanty a po čase se sestava stabilizovala na dvanácti členech. Opravdu již nevím, kdo první z nás dostal nápad na název Benešovská 12°, každopádně všem se nám líbil,“ říká současný kapelník Benešovské 12° Vladimír Henek.

Jak jste se vlastně dostal k hudbě?
K muzice mě přivedl můj hudebně založený dědeček. Jako malý jsem chodil na hudební školu v Boskovicích. Sedm let jsem se učil na klavír.

Vztah k hudbě tedy máte v rodině …
Ano. Já se sice hudbě pak už profesionálně nevěnoval, ale láska k hudbě mě neopustila. Naopak. Stejně jako děda i já to předal dál. Můj syn Martin se na rozdíl ode mne stal profesionálním muzikantem. I díky němu jsem se zdokonalil ve hře na baskřídlovku.

B 12° není určitě první dechovkou na Benešově…
Máte pravdu. Naše dechovkové těleso navazuje na tradici dvou benešovských hudebních uskupení. Orelské a Sokolské dechovky, které v obci existovaly za první republiky a ještě nějaký čas po druhé světové válce.

Jaké má vlastně datum narození B 12° v pomyslném rodném listě?
Přesné datum narození nemá. Dechovku jsme založili v polovině roku 1992. Hlavním iniciátorem byl tehdy František Koudelka. Od této doby začalo osm hudebních nadšenců pravidelně zkoušet. Jmenovitě to byli již zmíněný první kapelník Franta Koudelka (tenor), můj syn Martin Henek (baryton), tehdejší starosta obce Standa Zemánek (bas), Cyril Kolář (klarinet), Marek Krkavec (trumpeta), Stanislav Konečný (bicí), moje maličkost (trombon) a Pepa Živný (bastrumpeta). V současnosti zbyli v kapele kromě mě už jen Standa Zemánek a Marek Krkavec. V létě loňského roku jsme benešovským koncertem v hospůdce U Čechů oslavili v dobré kondici patnáct let od založení kapely. Jsme moc zvědaví, jak dál s námi budou naše muzikantská „šakalí léta“ mávat (úsměv).

Říkáte, že vás na začátku bylo osm. Tak proč Benešovská 12°?
Cítili jsme jednoznačně, že osm hráčů je na dobře znějící dechovku málo. Proto jsme lákali do souboru další muzikanty a po čase se sestava stabilizovala na dvanácti členech. Opravdu již nevím, kdo první z nás dostal nápad na název Benešovská 12°, každopádně všem se nám líbil. Jednak nás bylo tehdy již skutečně dvanáct a taky zde byla tak trochu paralela s řízným dvanáctistupňovým pivem. Zkrátka se to hodilo. Dnes je nás včetně zpěváků sedmnáct, oblíbený název ale samozřejmě zůstal.

I když je „dvanáctka“ relativně mladá, nezůstalo u jednoho kapelníka a u stabilní sestavy …
František Koudelka, který nás dal do hromady, musel ze zdravotních důvodů své účinkování v kapele ukončit. V roce 1994 ho nahradil trumpetista a skvělý muzikant Josef Kolář, ale i jemu po několika letech zdraví nedovolilo v této práci pokračovat. Nicméně byl to on, kdo inicioval příchod Františka Hlaváčka z Boskovic do souboru. Tehdy nám po odchodu Františka Koudelky chyběl žesťový tenor a Hlaváček ho rovnocenně nahradil. Dlouhá léta vyučoval na boskovické Základní umělecké škole. V roce 1998 jsme si ho zvolili, po předčasném odchodu Pepíka Koláře do muzikantského nebe, za kapelníka. V pořadí už třetího.

Mohl byste popsat fungování malé dechovky? Jak vlastně vypadá váš „hudební“ týden, zkoušky, vystoupení …
Předně bych chtěl zdůraznit, že všichni naši současní i dřívější členové dělají a dělali muziku s B12° ve svém volném čase. Základem dobrého zvuku každé kapely je samozřejmě zkoušení. Na obecním úřadě v Benešově nám vyšli vstříc a umožnili nám v tamní zasedací místnosti zkoušet. Zadarmo. S muzikanty se zde scházíme pravidelně jedenkrát týdně.

Co se týče hraní na veřejnosti, tak jedním z našich prvních vystoupení bylo v roce 1993 vyhrávání v obci spoluobčanům se jménem Josef – Josefa k jejich březnovému svátku. Od tohoto roku předáváme hudební kytičku na Josefa pravidelně a domů, u kterých notujeme, je přes dvacet. A to není vzhledem k pohostinnosti benešovských – málo (smích).

V témže roce jsme poprvé doprovázeli poutníky do Křtin a vznikla z toho pro náš soubor další pěkná hudební tradice. Zde jsme museli nacvičit a zvládnout nejen Mariánské písně, náročné tím, že nejdou do taktu, ale především hraní za chůze. S tímto jsme už ale měli zkušenost z pietních obřadů a smutečních rozloučení. Hraní na smutečních obřadech tvoří totiž nemalou část naší produkce.

Také čas Adventu je v kalendáři mnoha kapel napsán tučným písmem …
Určitě. Velmi populární a nejen na Benešově je každoročně pořádaný prosincový adventní koncert. Poprvé jsme ho uspořádali ve spolupráci s místním obecním úřadem a Sokolem 16. prosince 1995. Nazvali jsme ho Posezení s dechovkou. Naším hostem tehdy byl moravský lidový vypravěč Zdeněk Galuška, který koncert vhodně doplnil humorným vyprávěním. Od té doby se z adventního koncertu stala významná kulturní akce v obci. Máme velkou radost, že je o ni stále velký zájem. Stejně jako o Večer pro seniory, který pořádá každoročně v listopadu obecní úřad. I zde zpravidla zajišťujeme hudební produkci.

Hrajete s kapelou i mimo Benešov?
Jak jsme se postupem času v hraní zdokonalovali, tak jsme si časem troufli i do „světa“. Několikrát jsme hráli na festivalech dechových hudeb v Boskovicích a ve Velkých Opatovicích. V současnosti máme v průměru více jak padesát vystoupení ročně, což znamená, že prakticky každý týden někde hrajeme.

Jak to všechno stíháté? Hraní, tvorba repertoáru, organizační zajištění vystoupení? Není toho na jednoho trochu moc?
Uvnitř kapely to máme rozdělené tak, že já mám na starosti tak říkajíc umělecké vedení souboru. Výběr a nácvik skladeb, aranže. Organizační záležitosti jako sjednávání vystoupení plus finanční hospodaření kapely má na starosti manažer Standa Zemánek.

Jak vybíráte skladby, které budete hrát? Hrajete je ve vlastních úpravách?
Úpravy skladeb známých autorů pro B12° dělal za svého působení na postu kapelníka František Hlaváček. Byla to jeho doména, jako profesionální muzikant se v tom vyznal. Dokázal pro nás ostatní muzikanty úpravu připravit a rozepsat na jednotlivé partitury, což není zase tak jednoduchá věc. V současnosti hrajeme hotové přebrané notové materiály bez úprav. Inspirujeme se různě, každopádně je snaha repertoár obměňovat, udržovat ho tak říkajíc „živý“.

Existuje nějaká nahrávka B 12°?
Od druhého adventního koncertu už s námi zpíval Honza Novák. Jeho zeť, Rosťa Petrů, je zvukař. Některé naše produkce nahrál. Takže existuje několik cédéček, především z těchto adventních koncertů. Jedná se samozřejmě o neoficiální nahrávky. Pravou studiovou nahrávku, zatím ještě nemáme. Ale co není, může být.

Jak se vám daří zabezpečit chod kapely. Pomáhají sponzoři?
Od místního obecního úřadu dostáváme každý rok finanční příspěvek, který ale využíváme na hrazení nákladů při pořádání vánočního adventního koncertu. Jinak „jedeme za svý“. Žádného jiného generálního sponzora nemáme a je to věru dost „našponované“. Například proplacení cestovních nákladů našich členů, dojíždějících na zkoušky dělá zhruba pět set korun týdně. A samozřejmě jsou i ostatní drobné provozní výlohy, na které musí být v pokladně stále hotovost. Na nutné náklady si peníze musíme obstarat sami hraním na vystoupeních. Zkrátka co si nevyděláme, to nemáme.

Zmiňoval jste hraní na regionálních festivalech dechových hudeb. Máte z těchto vystoupení nějaký Top výsledek, kterého byste si cenili nad ostatní?
To nemůžu říct. Na každé takové akci se snažíme zahrát co nejlépe. Když se to podaří podle našich představ, a to cítíme i z reakce posluchačů, to je pro nás pak Top výsledek.

Jak řešíte výpadky členů souboru, kterým asi nelze úplně zabránit…
Z našeho pohledu platí, že minimální počet muzikantů aby dechovka dobře zněla, je již zmíněných dvanáct.

Trumpety, klarinety, tenory, doprovody (mašina kapely), bicí a bas. Jakmile někdo vypadne, sehnat záskok je nutností. U nás to má na starosti Standa Zemánek, který má seznam vhodných muzikantů z regionu pro případnou alternaci.

Hrozí B 12° generační problém? Cítíte nedostatek mladých muzikantů?
Myslím si, že mladých zapálených muzikantů pro dechovku v současnosti opravdu není mnoho. Generační problém ale nepociťujeme a určitě nás aktuálně neohrožuje. Nevím to přesně, nepočítal jsem to, ale věkový průměr členů naší dechovky se pohybuje okolo třiceti let.

Dvanáct muzikantů. To je spousta nástrojů. Není to asi zrovna levná záležitost, že?
Cena žesťových nástrojů se pohybuje v širokém rozmezí od relativně levných až po velmi drahé. Pro nás je to vlastně výrobní prostředek o který je nutno se dobře starat, a který vyžaduje pravidelnou údržbu. I přes veškerou péči se nástroj po čase může poškodit.

Například při letošní cestě do Křtin upadly jednomu z našich trumpetistů klapky, když povolily letované spoje. Stáří dechového nástroje dělá svoje. Je všeobecně známý fakt, že stářím ztrácí žesťový nástroj na kvalitě. Na rozdíl od dřevěného, kde je tomu přesně naopak. Přesto i ve výrobě žesťových nástrojů šel pokrok kupředu. Zatím co dříve byl plech nástroje povrchově upravován sidolem, nyní se dělá povrchovka speciálním lakem, který již nevyžaduje tak precizní údržbu.

Když hrajete často po širým nebem, dostanou nástroje také pořádně zabrat …
Určitě. Je také zajímavé, že produkce dechové hudby pod širým nebem je limitována venkovní teplotou. Dá se říct, že při teplotách -5°C a nižších začínají na nástrojích klapky zamrzat. Příčinou je vlhkost a sliny ve vzduchovém systému nástroje. Zamrzne to a už s tím nehnete.

Kde můžeme v nejbližší době „dvanáctku“ uslyšet?
Pátého července hrajeme k výročí založení obce ve Velenově a ve stejném termínu na Cyrilometodějské svátky máme produkci v Ludíkově. V červenci připravujeme koncert opět v domácím prostředí pravděpodobně v Hospůdce u Čechů, po vzoru loňského vydařeného výročního koncertu. Kdy přesně to bude ještě nevíme. Veřejná vystoupení jsou pro nás důležitá. Muzikanti mají na zkouškách potřebnou motivaci, která vždy směřuje k nejbližšímu vystoupení. Pak se asi s posluchači sejdeme až o Vánocích na tradičním Adventním koncertu.

Spolupracujete s nějakým spřáteleným souborem, který hraje stejný repertoár jako vy?
Nedávno jsme navázali „družbu“ s dechovkou v Kunštátě. Říkali jsme si, proč hrát na koncertech jenom my? Proč se o koncert nepodělit s podobnou kapelou? Oslovili jsme muzikanty z Kunštátu, se kterými se známe z festivalů. Ti s naším návrhem souhlasili a společně bychom měli poprvé vystoupit o prázdninách v připravovaném koncertě na Benešově v Hospůdce u Čechů, kdy by nám s koncertem pomohli. Na oplátku jsme připraveni zahrát zase u nich, takže si myslím, že by taková spolupráce mohla začít fungovat.

Lze označit nějaké období kapely jako stěžejní, zlomové?
Určitě to, kdy soubor vedl František Hlaváček. Pod jeho uměleckou taktovkou nabrala kapela v roce 1998 druhý dech. Za tři roky, kdy byl u nás kapelníkem, jsme podle mého názoru šli hodně nahoru.

Jak moc jste v mládí tíhnul k rockové hudbě? Nezahrál jste si někdy třeba v tancovačkové kapele?
Ano, hrál jsem. Nebyla to snad ani rocková kapela, ale spíše taneční. Byla z nedalekého Protivanova a jmenovala se Corpus. Hrál jsem v ní na elektrofonické varhany.

A když má kapelník B 12° chvilku klidu, jakou poslouchá hudbu?
Budete se divit, ale většinou sáhnu po dechovce. Samozřejmě neposlouchám jenom ji. Pouštím si rád také například taneční hudbu ze sedmdesátých let, ale z profesního hlediska a z pohledu Benešovské 12° mě to táhne k dechovce. Snažím se sledovat trendy, styly, srovnávám, poslouchám jak to zní jiným kapelám. Velmi rád si poslechnu například i vážnou hudbu a bigband. Zkrátka, poslouchám každou dobrou hudbu.

PETR KOUDELKA