Řeč je o Eliščině jeskyni, chrámovité prostoře, která je součástí bludiště Sloupsko – šošůvských jeskyní. Zatímco podstatná část Sloupských jeskyní byla známa od nepaměti, Eliščina jeskyně byla zcela náhodně objevena až roku 1879. Sloupský cestář Václav Sedlák hledal toho roku v sedimentech Nicové jeskyně takzvané medvěďáky (špičáky jeskyního medvěda) a při hloubení šachty se nečekaně propadl do neznámé jeskyně. Měl štěstí, protože se zřítil po šikmém suťovém svahu.

Prostora, která překypuje překrásnou krápníkovou výzdobou, byla za dva roky od objevu zpřístupněna a osvětlena Křižíkovými obloukovými lampami. Dnes je součástí prohlídkové trasy Sloupsko – šošůvských jeskyní a díky vynikající akustice jsou v ní příležitostně pořádány koncerty. Proč se však nad morfologií prostory pozastavoval profesor Absolon?

Pod zmíněnou Záclonou skutečně zeje ústí propástky, která byla v době objevu daleko hlubší. Při zpřístupňovacích pracích však byla zasypána. I podle charakteru suťového svahu na dně je zřejmé, že krasová prostora pokračuje dále hloubky. Několik desítek metrů vzdušnou čarou se nachází již z dávných časů známá Gotická chodba navazující na Stupňovitou propast a spodní patra protékaná Sloupským potokem. V sedimentech Gotické chodby bylo nalezeno velké množství kostí jeskynní zvířeny starých desetitisíce let.

Sedimenty však pokračují dále do hloubky. Je pravděpodobné, že rozsah spodních pater je daleko větší, než je doposud známo. Právě Eliščina jeskyně by mohla být klíčem k neznámým částem spodních pater. V opačném směru od Gotické chodby, zcela mimo podzemní systém Sloupsko – šošůvských jeskyní, se nachází zasypaná šachta v rozeklaných skalách, takzvaná Evropa a Indie. V padesátých letech dvacátého století tam probíhal speleologický výzkum jeskyní spadajících do hloubky několik desítek metrů až na úroveň podzemního toku Sloupského potoka. Lze předpokládat, že říční prostory za Evropou a Indii vedly právě směrem za Eliščinu jeskyni. Tedy do neznámého podzemí, na které se možná Eliščina jeskyně napojuje. Ať je to jakkoliv, podzemní chrám ještě nějaká podzemní tajemství ukrývá. Neznámé prostory stále čekají na okamžik, kdy je prozáří první paprsky světel objevitelů.

Rozsáhlý systém Sloupsko – šošůvských jeskyní je plný dalších otazníků, dalších nedořešených rébusů. Je tu i řada úseků protékaných podzemním tokem, do kterých se zatím nikomu nepodařilo proniknout. Na jednom z nich se za extrémně nízkých vodních stavů odkrývá soustava komor, které zkoumal již v devatenáctém století Jindřich Wankel. Jakmile však sucho pomine a krasové toky svlaží déšť, komory se opět uzavřou, mnohdy na několik let. Kam vody za komorami odtékají je známo, neví se však kudy. O tom bude příští díl.

Petr Zajíček