V letech 1911 až 1912, v místě zvaném Horní úzká v Suchém žlebu, prováděli M. Zapletal a tehdejší majitel pozemku R. Kala z Jedovnic průzkum štěrbiny, ze které vyrážel průvan. Postupně se podařilo proniknout do propasťovitého systému, který vede až sedmatřicet metrů pod úroveň dna Suchého žlebu. Výzkumníci si od průzkumu mnohé slibovali. Věřili v systém chodeb a dómů vedoucích pod Harbešskou plošinu. S překonáním náročných partií systému vypomohl profesor Karel Absolon, avšak již tehdejší výzkum ukázal, že všechny části, krom komínovitých směřujících k povrchu, končí slepě.

Přesto se v souvislosti s Kalovými propastmi (jak byly dle majitele pozemku pojmenovány) vynořilo několik otazníků. V prvé řadě je to poznatek, který zmiňuje již profesor Absolon – a to je vodní čára. Je logické, že prostory pod krasovými žleby jsou v nejhlubších úrovních zvodnělé. Kam se však voda z těchto nejhlubších míst jeskyně ztratila?

Na dně nejodlehlejší části jsou nánosy bahna, které se zatím nikdo nepokusil překonat. Je však zřejmé, že i tento malý propasťovitý systém někam pokračuje. Je snad možná souvislost se systémem vilémovických vod, které spolu s ostrovskými vodami protékají neznámými jeskyněmi? Nebo jde o dosud neznámý podzemní tok, který za vysokých vodních stavů vyvěrá na dně Pustého žlebu mezi Čertovými okny a Kateřinskou jeskyní?

Další záhadu Kalových propastí najdeme přímo v Absolonově původní mapě profilu Kalových propastí. Ihned pod vstupní chodbou je čárkovaně zakreslena poměrně rozměrná propast, která má následující popis: „neznámá propast o hloubce asi čtyřiceti metrů“. V dnešní době je skutečně v tomto místě propadlina, kterou vyplňuje kamenná suť. Otázkou zůstává, proč výzkumníci neprovedli tehdy větší průzkum této propasti, co jim v tom bránilo?

Jediným pravděpodobným vysvětlením je, že vstupní část propasti nebo její průběh byl neprůlezný a hloubku odhadovali pouze vhozením kamene. Je pravdou, že v některých momentech měli badatelé na počátku dvacátého století „velké oči“ a že byla tendence nadsazovat a přehánět, ale není pravděpodné, že by si Absolon propast takového rozsahu vymyslel. K dodatečnému zásypu propasti sutí došlo patrně později při rozšiřování přístupové chodby. Jedinou možností, jak přijít věci na kloub, je odstranit suť v propadlině. Snad se najdou badatelé, kteří se k tomuto kroku odhodlají. Možná budou mít i více štěstí než Kala z Jedovnic, který, jak píše Absolon, „…nedal si říci a tím větší bylo jeho zklamání.“

Příští díl Tajemného podzemí Moravského krasu nás zavede opět do rozlehlého systému Výpustek v Křtinském údolí. O obrovském neznámém jezeru již byl jeden z předchozích dílů. Jsou tu však další zapomenuté prostory…

Petr Zajíček