„U nás už sbírá celá rodina. Manželka je členkou Klubu sběratelů v Praze, takže tam často jezdí a já jedu většinou s ní. A dcera zase pomáhá získávat hlavně podpisy ze zahraničí,“ vysvětlil rozdělení úkolů při sbírání podpisů Henzl. Sám přitom svoji sbírku obohacuje od roku 1975. Za tu dobu už stačil ulovit nejedno zvučné jméno.


„Dřív nebyl problém získávat autogramy ani z ciziny. Napsal jsem třeba Pavarottimu do Modeny, poprosil ho o podpis a za tři týdny mi odepsal z New Yorku, kde byl zrovna vystupovat,“ řekl devětasedmdesátiletý důchodce. Jednotlivé autogramy přitom mají často velmi zajímavé osudy. Henzl se tak díky své vášni zapříčinil o to, že byla v roce 1998 udělena prestižní cena T. G. Masaryka Siru Nicholasi Wintonovi, který na začátku druhé světové války zachránil přes šest set českých Židů před jistou smrtí.


„Když jsem v devadesátém osmém získal jeho podpis, napsal jsem panu prezidentovi, že by měl Winton dostat Řád bílého lva. Odpověděli mi z prezidentské kanceláře, že je to dobrý nápad a Wintonovi pak prezident udělil neméně hodnotnou cenu T. G. M.,“ přiznal skromně Henzl.
Kromě britského hrdiny si bývalý projektant nejvíce váží ještě podpisu Olgy Scheinpflugové či prozaika Jiřího Muchy. Za velmi cennou považuje také sbírku jmen stopadesáti českých pilotů RAF.


Henzlova sbírka byla také nedávno poprve představena veřejnosti. Třídenní výstavu autogramů slavných hostil letovický Klub důchodců.
Svou činnost přitom sběratel hodnotí s nadhledem. „Je to pro mě takový psychický odpočinek. Vždycky jsem autogramy sbíral jen příležitostně, pro radost,“ řekl s úsměvem majitel rozsáhlé sbírky.