Když člověk potká bezdomovce, jaksi se od něj podvědomě odtáhne a říká si, že je to podivné stvoření. Může si za to sám, napovídá nám vnitřní hlas. Ale i tito lidé mají srdce, vědí, co to je domov a vědí také, že by chtěli žít jinak. Jenže jim to nějak nejde. Mockrát mě napadlo, jak takovému člověku pomoct. Odpověď neznám. A nejsem sama. Jinak by asi nebyli bezdomovci.