Dodnes si dobře pamatuji na první den ve střední škole. Místo venkovské základky rozlehlá budova plná neznámých zákoutí, ale hlavně jsem tam vůbec nikoho neznala. S kým budu sedět, jací budou noví učitelé, zvládnu to vůbec? Prostě nervák jako hrom. Proto se mi líbí empatie profesorky blanenského gymnázia, která právě pro takové nešťastníky pořádá sbližovací výlety.