Včely, úly, med. Brr. Řekl bych ještě nedávno. Včela mě několikrát bodla do hlavy a med v čaji byl pro mě trestem na úrovni vrchovatého talíře celerové polévky či misky červené řepy. Teď je u mě všechno jinak. Doma máme sklenici tmavého medu na kuchyňské lince. A já ho nikdy neminu jen tak. Buď smlsnu lžičkou nebo vrchovatou lžíci ponořím do čaje. Mňam. V té sklenici najednou vidím rozkvetlou louku, úly a muže v kuklách zahalených kouřem, jak tiše promlouvají ke svému roji. Zatrachtilá varroáza a počasí.