Strávil jsem večer s pátým danem Ondřejem Malinou, výraznou postavou českého aikida. Ptal jsem se ho, jak se bojovníci aikida zlepšují, když nepořádají žádné závody. Říkal, že je to bojové umění založené na nesoutěžení a že se zdokonalí sami v přátelském kruhu vlastní tělocvičny. Tomu nerozumím. Jak se naučí obrannou techniku, když se nepoperou s cizím nevyzpytatelným útočníkem? Pan Malina pochopil, že mně to nevysvětlí, dopil minerálku, zaplatil kulečník a odešel do noci.