Jako malý kluk jsem vyrůstal na blanenském sídlišti Sever. Měli jsme jedno asfaltové hřiště, o kus dál pískoviště a průlezku. To však nestačilo pokrýt dětskou poptávku. Proto jsme si pilovali naše motorické schopnosti lezením na jednopatrovou budovu kotelny. Kdo byl na kotelně, byl někdo. Už jen proto, že musel vylézt po hromosvodu, obelstít ostnatý drát a u toho snášet nadávky dospělých, kterým se to samosebou nelíbilo. A tak díky za nová hřiště, díky za lanové žebříky bez ostnatých drátů a nadávek.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Matky se zasadily o dětská hřiště