„Hned po příletu budu směřovat do severovýchodní části země, tedy do nejchudší oblasti Thajska. Rád bych se podíval do střediska výcviku slonů, které dříve cvičili jak pro válečná tažení, tak třeba pro těžbu dřeva. Dnes jsou spíš atrakcí,“ přiblížil Hlavatý. Na severu ale podle něj žijí také spousty horských kmenů. Deset z nich je hlavních, další pak různě příbuzné. „Chci v této oblasti tedy poznat místní život, který je postavený hlavně na zemědělství. Očekávám v této oblasti vřelé přijetí od místních lidí nezkažených civilizací,“ dodal Hlavatý.


Tím však ale jeho cestovatelská mise nekončí. Na několik dní se chystá i do Kambodže. Poté se vrátí do Thajska a znovu se vydá na sever. „Čtyřdenní až šestdenní pěší túrou se dá podle mých informací dojít do vesnice, které jsou nezasažené civilizací. Půjdu na vlastní pěst, bez průvodců. Chci poznat, jak lidé, kteří žijí v kmenech lovců a sběračů, v této části země žijí,“ vysvětlil Hlavatý.


Poslední jeho kroky v Thajsku ho povedou naopak na jih. „Tady si vyberu nejdivočejší ostrov, kde se prjdu tropickými pralesy a budu se potápět na korálových útesech,“ doplnil své plány Hlavatý.


Na cestách tak ztráví celkem padesát dní. Na ty ale bylo nutné se už doma dobře připravit. „Nejdůležitější bylo zařídit si očkování na žloutenku A a B i na břišní tyfus. S sebou si vezu také antimalarika a léky na střevní potíže. Jinak nemám žádná velká zavazadla. Stačí batoh na trek pralesem či horami, stan a spacák. Nezbytné je také teplé oblečení do hor. A brýle na šnorchlování,“ popsal těsně před odletem. A jak se hodlá domlouvat? „Nejlepší variantou pro zpřátelení a usmlouvání dobré ceny je základ místní řeči a empatie. Tak jsem se začal učit thajsky. Závadou není ani špatná angličtina, tím dá člověk najevo, že není Američan nebo Angličan,“ dodává devětadvacetiletý cestovatel.


Po návratu domů chystá výstavu fotografií z cesty i besedu. „Vrcholem by pak mohlo být vydání cestopisu,“ říká.