Její směr je téměř jihovýchodní…“ Tolik útržky z Absolonova popisu dna Macochy. Jeskyně, kterou zmiňuje, se jmenuje Pasovského a nachází se v nejvýchodnějším cípu rozložitého a komplikovaného dna světoznámé propasti.

Mohlo by se zdát, že tento monumentální krasový útvar zkoumaný po staletí již nemůže ukrývat příliš neznámého tajemna. Opak je však pravdou. Překvapivé speleopotápěčské průzkumy v Dolním jezírku Macochy ukázaly komplikovaný systém podvodních prostor spadajících do hloubky padesáti metrů.

A tato hloubka pravděpodobně není konečná, stejně jako jejich rozsah. Potápěčské průzkumy však komplikuje špatná viditelnost způsobená bahnitými nánosy. V nepravidelných periodách se výrazně mění hydrografie na dně. V určitém období přitéká Punkva Jalovým korytem z Červíkových jeskyní, jindy zase v první fázi z Horního jezírka. Kromě dobře prozkoumaných Punkevních jeskyní navazuje na propast Macochu řada dalších jeskyní a propastí.

Jeskyně Podmůstkové nebo přes 80 metrů hluboká Hankensteinova propast, jejíž vstup je ve stěně Macochy nedaleko Dolního můstku, a vlastní propast pak směřuje paralelně s Macochou. Největším otazníkem však zůstává, jakou funkci plnily prostory Macochy v dobách před tzv. bádenskou mořskou záplavou ve třetihorách. Je více než pravděpodobné, že krasové vody severní části Moravského krasu tehdy zasahovaly oblast Macochy, ale podzemní prostory, kterými protékaly, měly zcela jiný průběh než dnes. Jednou verzí předpokládaných toků podzemních řek byly směry od Macochy pod Suchý žleb, planinu Harbechy do Lažáneckého žlebu.

A dostáváme se opět do pomyslného čtyřúhelníku, který patrně ukrývá neznámé prostory v největším rozsahu. Nejen že tu někde probíhá hlavní tah dosud neprozkoumaného jeskynního systému ostrovských a vilémovických vod, jak to bylo popsáno v minulém díle, ale lze tu očekávat i torza pradávných podzemních prostor. A právě zmíněná jeskyně Pasovského vybíhající ze dna Macochy mohla být součástí předbádenského odvodňování.

Pravdou je, že balvanitá suť a bahno na dně jeskyně byla nad síly badatelů skupiny profesora Absolona. Navíc , jeho zájmy a cíle směřovaly k objevům Punkevních jeskyní. Ani nikdo z jeho pokračovatelů neměl snahu pokusit se proniknout dále v hlavním směru Pasovského jeskyně. Dodnes tedy není její funkce zcela objasněna.

Miliony let zeje propast v krasu Moravském a dlouhou dobu tomu tak ještě bude. Čas možná ukáže, kolik neznáma ještě ukrývá a jaký byl její vztah k jeskynním systémům před bádenskou záplavou. A že tehdy, před patnácti miliony lety, byly v Moravském krasu celé jeskynní systémy, o tom není sporu. Svědčí o tom nejen charakter řady známých jeskyní, ale také zkameněliny. O tom bude příští díl.

Petr Zajíček