Předvést své umění a podělit se o svoje zkušenosti sem přijelo téměř čtyřicet lidí. Mezi krotiteli lasa byl i sedmdesátiletý muž nebo desetiletý chlapec.
„Muži nebo ženy? Je to půl na půl. Letos se sem sjeli i lidé ze Slovenska a Polska,“ prozradil třiapadesátiletý lasař Miloš Chmel z Letovic. Vousatý muž v klobouku a kovbojské košili vzpomněl první ročník westernweekendu, který pořádali již před pěti lety a tenkrát na něm zazářilo pouze třináct lasových kouzelníků.


„Bičaři se musí správně strefit do cíle, těžší je však používat laso,“ míní Chmel a nechá provaz bleskovou rychlostí obtáčet své tělo.
Při tréninku se prostorem tělocvičny nese hlasité práskání. „Zapomněl jsem si špunty do uší,“ lituje Chmel. Nic jej ale nezastaví a rytmicky skáče v roztančených smyčkách provazu. Trikové laso ovládá brilantně, umí pracovat i s provazem a zvířaty. Lasování propadl obratný muž už jako dítě. „Když jsem byl malý, žrali jsme indiány, chodili jsme do lesa a jezdili jsme na tábory,“ vzpomíná Chmel. Místo lasa však poprvé v ruce držel kulatý řemínek na šicí stroj. „Řídil jsem se tehdy podle návodu, ve kterém byly nakreslené figurky,“ popisuje své začátky.


Tehdy s řemínkem trénoval celé odpoledne a vydrželo mu to dvacet let. Pak začal brát lasování s dalšími podobně zapálenými lidmi vážně. „Důležité je u toho vydržet. Není to složité, jen člověk musí pořád dokola trénovat to samé a postupně přidávat nové triky,“ upozorňuje usměvavý muž.