Šestadvacetiletá Lucie Antonická se vrhla do pátrání po historii a přírodních zajímavostech. Výsledkem je kniha o Bukovince, kterou mohou zájemci koupit na obecním úřadě přímo ve vesničce už od včerejška.

„Psát o Bukovince mě napadlo díky profesoru Chalupovi, který mně přednášel na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pochází z Blanska a v Bukovince se nejednou procházel,“ líčí zrození stosedmdesátistránkové knihy Antonická.

Už ve druhém ročníku na univerzitě bylo jasné, o čem bude její diplomová práce. „Psát diplomovku je ale něco jiného než knihu. Musela jsem potom ještě vyběhat všechna autorská povolení,“ pokračuje ve vyprávění příjemná žena. Spisovatelku v roli detektiva mnozí podporovali.

Odkazovali ji i na další místa nebo lidi. „Tak jsem se třeba dozvěděla, že první zmínka o Bukovince nepadla v roce 1283, jak se všude uvádí,“ netají se s největším objevem při psaní knihy Antonická. Ve skutečnosti se první zmínka o vesničce objevila již o patnáct let dříve.

Tehdy vesničku daroval Zábrdovickému klášteru majitel panství Hartman z Holštejna. V obci ještě nestál kostel. „Donaci z roku 1263 objevil na faře ve Křtinách pan Šebánek. Tehdy ji ofotil. Originál se bohužel ztratil,“ upřesnila energická tmavovláska. Při pátrání ji překvapilo, kolik lidí ví, že Bukovinka existuje.

Stránky oděné do zlatě popsaných hnědých desek zvěstují další překvapení. Podle legendy se v roce 1210 v Bukovince zjevila Panna Marie. Stalo se tak pod kaštanem, kde teď stojí kaplička s obrázkem Panny Marie. „Dřív tam ale byla její soška,“ vypráví. Sochu pak převzali ve křtinském chrámě.
Místo, kde původně byl kostel, který vyhořel, teď zdobí jiná kaple. Pověsti říkají, že pod ní vedou podzemní chodby do Zábrdovického kláštera. „Žádné chodby tam odborníci nenašli,“ uzavírá Antonická.

Pobavila se nad jmény, které obec měla. „Němečtí písaři název často komolili,“ dodává žena, podle které má Bukovinka ve znaku překvapivě žalud, ne buk. „Ale nikdo nezjistil, proč tomu tak je,“ podotkla.

Autorce při práci pomáhal i Jiří Kovařík, který vedl Základní školu ve Křtinách. „Těšila jsem se, až mu knihu ukážu. Bohužel se toho nedožil,“ je smutná Antonická.