Předchozí
1 z 21
Další

„V devítce jsem nevěděl, kam jít dál. Hodně dlouho jsem o tom přemýšlel. Měl jsem jasno jen v tom, že chci, abych se naučil řemeslu, kterému se pak po skončení školy budu i věnovat. Byl jsem zručný, rád jsem tvořil. Opravoval jsem třeba zapalovače nebo přetrhané řetízky. No a právě babička přišla s tím, jestli bych se nechtěl vyučit zlatníkem,“ vypráví Ostřížek, který v Bořeticích už osmým rokem provozuje zlatnickou dílnu.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Řada lidí ho z nápadu zpočátku zrazovala. „Říkali, že budu mít problém se uchytit. Zlatnické řemeslo se totiž většinou v rodinách dědí z otce na syna, z generace na generaci. Mí rodiče zlatníci nejsou,“ říká mladý muž.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Když uvažoval o tom, kde se zlatníkem vyučit, na výběr měl jen tři místa. „Možnosti byly jen v Turnově, Praze a Brně. V Brně ale tehdy otevírali tento obor jen jednou za tři roky. Zvítězil proto Turnov. Škola, kterou jsem navštěvoval, patří pod družstvo umělecké výroby Granát Turnov. Ve městě máme navíc i známé. Pro rodiče bylo uklidňující vědět, že pokud by se cokoli stalo, je někdo, kdo mi může pomoci,“ zdůvodňuje Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Zlé předtuchy, že bude mít po škole problém s uplatněním, se potvrdily. „Více než rok jsem hledal práci. Přijala mě až jedna paní z Hodonínska. Začátky byly ale těžké, dva měsíce jen zkoušela, co vlastně umím. Po čase zjistila, že ve mně něco je a přijala mě. Byl jsem u ní šest let, jsem jí za hodně vděčný. Potom jsem se ale odtrhl. Pociťoval jsem, že se tam nerozvíjím, že dělám to, co mi zadají, ale ne to, co chci já,“ naznačuje Ostřížek, co ho vedlo ke zřízení vlastní dílny.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Díky první pracovní příležitosti se naučil, že jako šperkař musí dbát na kvalitu a poctivou práci. „Ve škole mě sice naučili řezat, pilovat a letovat, tedy běžné úkony. Ale nebyl jsem hotový zlatník,“ tvrdí pětatřicetiletý muž z Bořetic.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Nápady, co tvořit, u něj většinou přicházejí samy od sebe. „Dost často přijde zákazník s konkrétním přáním. Hodně diskutujeme a mnohdy dojdeme ke kompromisu. Často se stane, že má klient nějakou představu, ale já vím, že takový šperk nebude pohodlný na nošení nebo že se bude zachytávat a podobně,“ přibližuje Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

O tvarech náušnic, řetízků, broží, přívěšků, prstýnků i medailonků přemýšlí, ale sám si je nekreslí. „Jsou ale zlatníci, kteří předkreslují. Mně se to neosvědčilo. Při výrobě totiž zjistíte, že nějaký materiál neohnete tak, jak jste si na obrázku myslela. Moje představy jsou v hlavě, snažím se jich držet a většinou se to i podaří,“ usmívá se sympatický šperkař.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Dílnu si otevřel s vizí, že bude své šperky dodávat do zlatnictví. „Nechtěl jsem sem vodit lidi, nemám to zde ani zařízené na setkávání se zákazníky. Nicméně postupně začali chodit i místní, tetičky, jestli bych jim něco neopravil, nepředělal a podobně. Rozkřiklo se to a pak začali jezdit i zákazníci z Brna, Hodonína a větších dálek. To už nejen kvůli opravám, ale i výrobě nových šperků. Zákazníci se mi, díky bohu vrací,“ pochvaluje si Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Výrobě jakýchkoli šperků se nebrání. „Jako chlap raději ale dělám mechanické věci. Nedávno jsem dokončil krabičku ze zubu z kosatky. Pán ji chtěl jako otvírací krabičku posazenou zlatem. Na prášky. Hodně často a rád tvořím i otevírací medailonky. Je o ně překvapivě velký zájem,“ prozrazuje zlatník.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Na začátku výroby každého šperku je především respekt a výzva. „Často mám obavu, než se do něčeho pustím. Potom, když je už výrobek hotový a povede se, mám obrovskou radost. Člověk se zkrátka pořád učí. Zlatníkem jsem patnáct let, ale stejně mi připadá, jako bych teď vyšel ze školy,“ směje se Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Jak přiznává, vůbec nejraději pracuje s bílým zlatem. „Je nejtvrdší, dobře se opracovává. Dost podobné je mu žluté zlato. Naopak velice nerad pracuji se stříbrem. V ruční práci se zákazníkovi nevyplatí, zaplatil by prakticky jen za práci. Navíc nevydrží a černá. A jsou v něm vidět spoje. Prstýnek musíte vždy sletovat, no a u toho ze stříbra spoj časem vyleze a je vidět,“ srovnává zlatník.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Pořizovat si šperky už pro řadu lidí podle jeho zkušeností přestává být luxus. „Dřív, když jsem začínal, si brilianty koupil jeden ze sta zákazníků. Kluci, kteří si teď chodí pro zásnubní prstýnky, volí právě dražší variantu s briliantem oproti levnější se zirkonem. Brilianty mají oproti zirkonu řadu výhod. Neobrušují se jim plošky, září prakticky navěky. Podobně je to i s diamanty. Klienti do šperků investují, nešetří na nich. Takové šperky jsou totiž na celý život,“ vyzdvihuje Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Když tvoří otevírací medailonky, zabere mu výroba jednoho i dva dny. „Pracuji buď s milimetrovým plechem, nebo s hranolky například z bílého zlata. Musím je roztáhnout do požadovaného tvaru. Částečně je to taková kovářská práce. Kovář ale nažhaví ocel a mlátí do žhavého. Já si materiál musím vždy žíháním nažhavit, pak vložit do lihu a schladit. Tím změkne. Potom ho roztahuji, válcuji, ztenčuji, zkrátka co potřebuji,“ popisuje Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Každý kov má vnitřní pnutí, které je nejprve třeba porušit. „Toho docílím právě žíháním. Pak s ním nějakou dobu pracuji a zase musím žíhat. Materiál by se jinak začal kroutit, v horším případě praskat. Tím bych ho zničil. Práce s kovem je tak trošku, jako když si děláte vlastní nudle. Když už mám hotovo, vyříznu si požadovaný tvar. No a na závěr mě čeká už jen leštění, vsazování kamínků nebo rytí,“ usmívá se mladý muž z Bořetic.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Zapomínat by lidé neměli ani na následnou péči. „Doporučujeme čištění jednou za tři až čtyři roky,“ radí zlatník.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

A co nejnáročnější a nejjednodušší šperky? „Odpočinková práce jsou pro mě opravy, ale i u těch se musí přemýšlet, jakýkoli zásah do šperku je totiž špatně a člověk musí dělat vše proto, aby mu co nejméně ublížil. Odpočinu si třeba i u snubních prstýnků. Složité jsou pak mechanické věci, tak jako třeba právě otevírací medailonky nebo šperky pro myslivce. Často jsou v nich zasazené zuby nebo kůstky. Musím je pak opatrně zanýtovat a dát pozor, aby nepraskly,“ říká Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Za patnáct let praxe se setkal i s kuriózními přáními. „Celkem běžné jsou už i šperky se žraločími zuby. Několikrát se mi stalo, že si přinesly maminky první zoubek svého dítěte a chtěly ho zasadit do zlatého přívěšku. Už jsem do zlata dával dokonce i zuby psí. Jedna paní chtěla dokonce do prstýnku zasadit zlatý zub svého zemřelého dědečka. A to tak, jak byl,“ vzpomíná na některá přání zlatník.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Nezřídka k němu přijdou i pozůstalí s popelem svého blízkého. „Loni přišla paní, která chtěla z manželova popela udělat diamant. Ten jsem potom zapasoval do prstýnku. Časté jsou i destičky s vyťukávanými fotkami do zlata jako přívěšek na památku. Z jedné strany je fotka, z druhé iniciály, případně datum,“ popisuje Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Ne všechna manželství vydrží navěky. „Lidé často pak prodávají snubní prsteny. Chtějí vyndat brilianty, zlato roztavit a udělat z něj prstýnek. Asi před sedmi lety jsem dokonce dělal snubní prstýnky jednomu klukovi. Po třech čtyřech letech přišel znova, s novou budoucí ženou. A prstýnky chtěli udělat z těch původních. Divil jsem se slečně, že do toho šla. I takové příběhy se objeví,“ směje se Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

I on se ženil. Před více než rokem. „Mezi námi zlatníky koluje pověra, že když si uděláme prstýnky na svou svatbu sami, bude naše manželství nešťastné. Takže jsme si je se ženou nechávali udělat. Ale každý máme prstýnek jiný. Ona totiž pracuje taky ve zlatnictví, takže jsme se nedokázali domluvit,“ vypráví s úsměvem zlatník, který začíná pracovat už i s návrhy šperků ve 3D programu a strojovou výrobou.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.

Jeho snem je jednou rozjet vlastní malou prodejnu. „Snažím se vylepšovat dílnu a posunovat se dál. Stroje mám v celém domě. Postupně bych chtěl přikupovat a třeba i jednou rozjet vlastní malý obchod,“ sní Ostřížek.

Aleš Ostřížek z Bořetic ve své dílně v Bořeticích vyrábí šperky.