„Oba jsme měli rádi zmrzlinu. A hlavně jsme milovali, když jsme ji mohli pojídat. Snědli jsme jí kila. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si zmrzlinu dávali opravdu všude, kam jsme přijeli. Pak jsme se posunuli ještě dál, začali jsme totiž jezdit vyloženě za zmrzlinou. Objížděli jsme nejenom vyhlášené zmrzlinářství v našem okolí, ale jezdili jsme i do jiných regionů. Nešlo nám do hlavy, jak je možné, že je v chuti zmrzlin takový rozdíl,“ vypráví začátek zmrzlinového podnikání šestatřicetiletý Tomáš Mrkos.

Spolu s kamarádem se rozhodl přijít na to, proč se zmrzlinám z vyhlášených italských provozoven ty české ani zdaleka nepřibližují. „Musím přiznat, že italskou zmrzlinu jsem si zamiloval. Italové jsou prostě ikonou mezi zmrzlináři. Rozhodl jsem se, že se musím naučit dělat stejně dobrou zmrzlinu a nabídnout ji v České republice,“ usmívá se Mrkos, který je v současnosti spolu s Ivo Nádeníčkem držitelem nejvyšší možné atestace pro výrobu řemeslné zmrzliny.

Cesta k vlastnímu zmrzlinářství byla pořádně trnitá. Ani samotný začátek výroby zmrzliny nebyl úplně jednoduchý. Oba kamarádi totiž vůbec nebyli z oboru, tak to prostě vzali úplně od začátku – přihlásili se na zmrzlinářský kurz.

„Vlastně až na něm jsme se dozvěděli, jakým způsobem se v České republice vyrábí zmrzlina. Taky jsme pochytali první rozumy a zjistili, co právě frčí. Během pár týdnů jsme koupili náš první stroj na točenou zmrzlinu a otevřeli jsme si náš první malinkatý stánek,“ popisuje začátky své zmrzlinářské pohádky Mrkos.

Bez lepku i umělých barviv

Už tehdy však měli jedno krédo, kterým se řídí do dneška: „Kvalitní suroviny znamenají kvalitní zmrzlinu.“ A protože jako mladí podnikatelé byli rozhodnuti stůj, co stůj v silné konkurenci prorazit, tak na surovinách nehodlali šetřit.

„Ptali jsme se sami sebe, proč máme vlastně používat nějaké směsi? Mohou se sice tvářit sebekvalitněji, ale pořád to budou jen směsi vyrobené s ohledem na produkci a zisk. Nikoliv s ohledem na chuť, o kterou nám šlo v první řadě. Když dělám vanilkovou zmrzlinu, tak přeci musím použít vanilku, mléko a smetanu, ne nějaký prášek s vodou nebo pastu. Když jdu do restaurace na vyzrálý hovězí steak, tak ho taky nedělají z nějakého prášku. A to je ten důvod, proč chutná tak, jak očekáváte. A úplně stejné je to se zmrzlinou,“ popisuje mladý zmrzlinář, proč do svého podniku nepustili polotovary.

Základ pro řadu gelato – smetanové zmrzliny – si v podniku sami vaří každý den. „Děláme jej z mléka, které nám vozí z nedaleké farmy, a z čerstvé šlehačky. Základ musí zrát do druhého dne a až potom z něj vyrábíme zmrzlinu. Pravé gelato a sorbety jsou bez lepku, bez umělého dobarvování a dochucování. Vyrábíme i netradiční příchutě a speciály. Základem jsou však tradiční chutě jako vanilka, čokoláda, pistacie, jahoda, malina,“ dodává zmrzlinář.

close Ze spižírny českých zmrzlinářských mistrů info Zdroj: se svolením Tomivo Gelato zoom_in Ze spižírny českých zmrzlinářských mistrů

Většina dodavatelů a technologů mladé zmrzlináře v začátcích přesvědčovala, že nejdou správnou cestou. „Říkali nám, že ta naše výroba by byla podstatně dražší a zpracování surovin by zabralo mnohem více času, než je tomu u konkurence. Zrazovali nás od toho. Jednoho krásného dne jsme si proto sbalili kufry a odjeli jsme přímo do Itálie, kde jsme se učili výrobu tradiční řemeslné zmrzliny od italských mistrů. Teď už to zní krásně, ale prakticky to vypadalo tak, že jsme celí natěšení sedli do lavic v jednom kuse jsme jenom počítali a učili se sestavovat vlastní recepty,“ vzpomíná na dobu svých italských začátků Tomáš.

Hon na dodavatele 

Když se vrátili domů z Itálie, začal pravý hon na dodavatele. „Jako asi největší problém se ukázala snaha sehnat v České republice někoho, kdo vám dodá ty opravdu kvalitní suroviny,“ vysvětluje Mrkos. U technologií to měli mladí podnikatelé o něco jednodušší. „Technologie na našem trhu byly. Zakopaný pes byl však v jejich cenách,“ přiznává s tím, že právě toto byl bod zlomu, kdy se z někdejšího koníčku stal podnikatelský záměr.

„Vlastně nám to přišlo tak trochu vhod. Stávající podnikání, které nemělo s gastrem nic společného, jsme stejně chtěli ukončit. Sehnali jsme peníze a nakoupili jsme technologie. A začalo první testování. Všude kolem sebe jsme však pořád poslouchali, že jsme blázni. Vzpomínám si, že když jednou přijel dodavatel z Rakouska a viděl u nás lis na ovoce, tak jsme mu museli ukázat, jak to funguje, když lisujeme šťávu z rakytníku. Také opravdové vanilkové lusky u nás viděl poprvé,“ usmívá se Tomáš Mrkos se zadostiučiněním, protože dnes má otevřených několik provozoven zejména v Jihomoravském kraji.

„Největší odměnou pro nás je, že se k nám lidé vracejí. Dnes můžu říct, že naše tehdejší bláznovství byla správná cesta,“ uzavřel úspěšný jihomoravský zmrzlinář.

Kde je zmrzlina k dostání, zjistí lidé na webu tomivo.cz.