„Vinobraní zatím vypadá velice dobře,“ povídá usměvavý čtyřicátník z Hodonína. „Hrozny mají velmi dobré cukry. Jsou kvalitní a je jich dostatek. Ve spoustě viničních tratí se pohybujeme kolem deseti tun na hektar,“ vysvětluje. „Vinný ročník 2021 má předpoklady, aby byl vynikající! Ale jsme teprve v polovině sklizně, takže opatrnost je na místě.“

Jak tornádo a počasí ovlivnilo sklizeň?
Co se počasí týče, na konci chladného května se říkalo, že vinobraní bude posunuto o měsíc dozadu. Během léta se to srovnalo, všechno odkvetlo v pořádku, počasí bylo fajn, až na ten dramatický konec srpna, který byl chladný a deštivý. Poté ale bylo teplo, které vydrželo do dnešních dnů, což výrazně vylepšilo kvalitu hroznů a umožnilo sběr. Zatím je tedy průběžný stav velice dobrý, ale nekřičme hop, protože ještě nám zbývá v podstatě celý říjen, a to právě sklízíme takzvané áčkové odrůdy, určené pro přívlastková vína. Ale dokud nejsou hrozny sklizené ve sklepě, je zbytečné se bavit o celkové sklizni. Pokud začne intenzivně pršet, kvalita hroznů se výrazně zhorší. Nemluvě o potížích s logistikou, kdy traktory mají problém dostat se na vinice, sklízet se musí urychleně a celý proces je obtížnější.

Vraťme se ještě k tornádu…
Tornádo v některých lokalitách zničilo vinohrady úplně. Bude trvat aspoň pět let, než takový vinohrad zase vyroste a bude dávat révu. Vážné, ale ne totální poškození se pak týkalo vinohradů, které ležely trochu bokem tornáda. Vítr a kroupy poničily kmeny rostlin a smetly úrodu, ty se ale dají zachránit a příští rok zase budou plodit. A v některých vinohradech došlo jen k poškození části úrody. My osobně jsme ten zásah měli na nějakých dvaceti hektarech. Vinohrady byly potlučené kroupami, leckde bylo i poškozené dřevo.

Jaká je po tak drastické zkušenosti s přírodou nálada mezi moravskými vinaři?
Pro ně je to něco jiného než pro ty, kteří přišli o střechu nad hlavou. Vinaři s přírodou nechci říct počítají, ale ví, že jsou na ní závislí. To jsou lidé, kteří vědí, že přírodě neporučíme. Ve vinařství stačí k pohromě, když příliš dlouho prší. Nebude svítit slunce, bude pršet a úroda bude zlá. Tím však samozřejmě nechci zlehčovat tornádo a jeho dopady, to vůbec ne. Menší a střední moravští vinaři dnes ale spíše pořád řeší problém s covidem. Moc se neprodává, stále mají na skladě starší víno, už mají hrozny z nového ročníku, které musejí navážet do sklepa, chybí jim však dostatečná kapacita. Navíc nikdo netuší, co nastane po volbách, zda se zase všechno nezavře. Vinaři řeší, jestli budou vánoční trhy a oslavy svatého Martina, budou lidi chodit do gastronomie. Trápí je také, že pokud se víno neprodává, tak starosti o vinohrad a zaměstnance zůstávají.

Jak je to v současnosti s cenou vína?
Byť všechno zdražuje, od elektřiny přes hnojiva, obaly a naftu až po korky, ceny vína zůstávají stejné. Je tu totiž základní problém – protože se víno na trhu neudalo během covidu, máme tu v současnosti přetlak nabídky. Není to kvůli tomu, že by lidé neměli zájem, ale stát je regulacemi připravil o možnost vypít si víno s přáteli. Cena vína by měla logicky růst, když všechno zdražuje. Je to druhá pohroma pro vinaře. První pohromou byl covid, kdy se neprodávalo. Nyní všechno zdražuje, ale oni zdražit nemohou.

Je na trhu přetlak nějakého konkrétního typu vína?
Červené víno je stále méně žádáno, méně preferováno konečnými spotřebiteli. Skladba moravských vinic byla přitom historicky taková, že minimálně polovina byla červených. To, co je vysazeno, tak neodpovídá tomu, co by chtěli lidé pít. Kvůli covidu navíc cena hroznů atakuje historická minima, takhle levné nebylo posledních dvacet let. Takže se možná blíží doba, kdy se červené víno na Moravě nebude vůbec sklízet. Sice budou pořád ještě vinice na červené víno, ale hrozny zůstanou viset na keřích, protože vinaři nebudou mít na to je sklidit, nebudou je mít komu prodat. Především pro ty, kteří pouze vinnou révu pěstují a nedělají víno, je to tristní.

Při rostoucích nákladech, že?
Přesně tak. Je to nesmyslné. Vinařům se zvyšují náklady, ale ceny hroznů jsou na minimu. Červené je na tom nejhůř, bílé trochu lépe. Od toho se samozřejmě odvíjí cena vína. Obecně se menší vinaři nyní snaží nabízet, kde se dá. Řada pěstitelů vinné révy proto nyní nenabízí k prodeji jen hrozny, ale i své vinohrady.

Začíná docházet k předpokládané majetkové koncentraci vinic?
Ano. Je to jednoduché. Covid výrazně oslabil dva kalendářní roky, ročníky 2019 a 2020. Teď je otázkou, co to udělá s ročníkem 2021. Lidé jsou ponaučeni, jak vláda několikrát lhala, že nic se zavírat nebude, a pak se stal opak. Řada lidí se proto obává, co bude dál. Hlavně ti starší, kteří už nemají energii na to, čelit tolika výzvám. Navíc je ve vinařství dlouhodobý nedostatek lidí.

Jak je to s brigádníky?
Nejvíc brigádníků máme z Rumunska, Bulharska a Ukrajiny. K tomu sklízejí naši řadoví zaměstnanci, žádné nové ale nemáme. Odchodem do důchodu končí a mladé tahle branže prostě netáhne.

Jaké jsou vlastně nyní trendy v obchodech? Pořád platí, že roste zájem o větší balení?
Druhově víc výrobků se začíná balit do větších obalů. Dříve šlo o vína spíše střední cenové kategorie, nyní platí příklon k větším obalům celkově.

Očekává se ve vinařském segmentu větší podpora státu?
Není žádná. S podporou v zahraničí se to nedá srovnat. Přitom by to u nás šlo docela jednoduše, a to zvednout dotační politiku. Zákony na to máme. Politici místo toho debatují o dani na tiché víno. Představte si, že na každé lahvi vína budete mít kolek jako na tvrdém alkoholu. To by byl asi poslední hřebíček do rakve pro malé moravské vinaře. Každý z nich by musel své lahve kolkovat, zavést k tomu administrativu. Zda k tomu nakonec dojde, to nevím, ale u nás už je možné všechno.

Jaká je nyní situace kolem dovozu vín?
V zahraničí vinaři získali, na rozdíl od nás, masivní státní příspěvky. Tím pádem zahraniční vína zdražují. Díky dotacím tamější vinaři nemají existenční problémy, a tak normálně rostou ceny. Pokud by to byl nepokřivený trh, tak kupříkladu ani španělští, ani italští vinaři, kteří za covidu také nic neprodali do gastra, by nemohli zdražovat, protože mají vína nadbytek. Díky příspěvkům jsou ale saturováni a zdražováním jen kopírují růst cen v celé světové ekonomice. Na druhou stranu, pro moravské vinaře je to výhodné, pokud cena zahraničního vína roste, oni jsou víc konkurenceschopní.

Odehrávají se letos vůbec oslavy vinobraní?
Je to tak padesát na padesát. Půlka jich byla zrušena a půlka probíhá v omezené míře, jak to povoluje zákon. To je další dopad pro malé a střední vinaře. Léto pro ně bylo jakžtakž, ale otázkou zůstává, jak to bude s covidem dál. Vloni na konci srpna se zdálo, že covid je poražen, vinaři se připravili na normální sezonu, jenže pak se všechno zavřelo.

Jste i významným dovozcem prosecca. Pořád platí, že prodeje u tohoto perlivého vína strmě rostou?
Ano, nadále máme nárůsty přes sto procent. Už v květnu jsme splnili náš roční plán. Lidé jej pijí nejenom samostatně, ale je to i oblíbená součást míchaných nápojů.

Kolik ročně prodáte lahví prosecca?
Bavíme se tu o stovkách tisíc lahví ročně. Pro nás je to dobře zvolený doplněk moravského sortimentu.

Brzy přijde také největší vinná událost roku, a to čas svatomartinského vína. Vy jste v prodejích jedničkou na českém trhu. Co od letošního ročníku očekáváte?
Celkově odhaduji, že se prodá mezi 1,7 až 2 miliony lahví svatomartinského, přičemž my vyprodukujeme zhruba třetinu – okolo 600 tisíc lahví. Pro nás je to celé především velkolepá logistická událost. Hrozny se posbírají již na začátku září, pak se musí přivézt, zpracovat, vykvasit a vyfiltrovat víno, aby bylo v pořádku. Poté nastává kolečko stáčení a etiketování, balení, distribuce a rozvozu. Musí se to nachystat na prodejny a do gastra tak, aby se stihl prodej přesně na 11. listopadu, na svatého Martina. Svatomartinské oslavy jsou pro nás takový kvapík, kde všechno musí na sebe perfektně navazovat.