„Když jsem si v roce 1996 koupil první autobus, všechno jsem si představoval jinak,“ vzpomíná na své dávné sny a plány Ladislav Včelař z Vysočan. Počáteční nadšení vystřídalo zklamání. Do důchodu mu nyní zbývají čtyři roky a jezdí už jen proto, že by jinou práci ve svém věku nesehnal. A taky kvůli lidem. „Kdyby mi lidé pořád neříkali, ať jezdím dál, už bych s tím asi praštil,“ přiznává.
Na letošní rok totiž Ladislav Včelař nedostal dotace z kraje. Jezdí už jedenáct let a kraj ho podporoval pouze v předchozích dvou letech. Pravidelnou dopravní linku tedy provozuje na vlastní pěst.
Poslední cestující přiveze z Blanska do Vysočan ve tři hodiny odpoledne. Tím však jeho práce nekončí. „Přijdu domů a přemýšlím, co je třeba spravit,“ říká Včelař. Naráží tím na stáří svých autobusů, které nevyhovovalo ani společnosti KORDIS, a proto s ním na letošek neuzavřela smlouvu. „Prý mám zastaralý autobusový park,“ krčí řidič rameny.
„Ale jak bych si teď mohl koupit nový autobus za tři a půl milionu, když mi na něj nepřispějí ani korunu?“ ptá se. Na to už mu nikdo neodpoví. Pozastavuje se nad podivnou politikou. „Když chtějí někoho podporovat, tak mají dávat dotace všem. Anebo nikomu, ať je to spravedlivé. Ale podporují pouze velké dopravní společnosti a snaží se zlikvidovat konkurenci,“ stěžuje si Včelař.
Integrovaný dopravní systém mu radosti nepřidal. „Několikrát se stalo, že lidé nastoupili do autobusu a ukázali lístek IDS,“ popisuje řidič situaci nepříjemnou jak pro něj, tak pro cestující. „Ale bohužel buď musí zaplatit, nebo vystoupit a počkat na jiný spoj,“ říká.
Vyhlídky na začínající léto nemá Ladislav Včelař nijak růžové.
„V létě je to s dopravou vždycky slabší, lidé mají dovolenou, děti nejezdí do školy,“ vysvětluje. „Ještěže jsou teď alespoň různé zájezdy,“ dodává řidič závěrem.
