Na které z vašich úspěchů jste nejvíce pyšná?
Největší úspěchy jsou pro mě asi dvě prvenství z mistrovství Evropy. V kategorii ženských dvojic jsme vyhrály s Blankou Vojtkovou a ve smíšených dvojicích s Davidem Pískem. To jsou asi největší vítězství, ale samozřejmě si vážím každého. Také jsem dost pyšná, že už pět let za sebou se držím na prvních třech příčkách z dvanácti nejlepších šipkařek v republice.

Žebříček nejlepších šipkařek? Jak to funguje?
Jmenuje se to Republic Grand Prix a soutěží tam dvanáct nejlepších žen a dvacet čtyři nejlepších mužů z republiky. U žen to funguje tak, že se automaticky nominují čtyři nejúspěšnější účastnice z minulého ročníku, čtyři se do soutěže dostanou přes klasickou nominaci, jako třeba na olympiádu, a poslední čtyři místa zaberou šipkařky s nejvyšším počtem bodů v celorepublikové soutěži. U mužů je to podobné, jen jich je dvakrát více. Pokud jde o mě, já jsem se poslední roky nominovala právě na základě umístění z předchozích ročníků.



Jak jste se k závodnímu házení šipek vlastně dostala?
Začalo to jako zábava. Když jsme chodili do hospody v Těchově, hrávali jsme tam šipky na automatech. Zlepšovala jsem se, až jsem si začala věřit natolik, že jsme založili s přítelem vlastní tým. Taky nám hodně pomohlo, že je tu v okolí spousta dobrých šipkařů. Mohli jsme si tak zahrát proti opravdu dobrým hráčům a rychle se tak zlepšit.

Co hlavně trénujete, abyste se zlepšovala?
To má takové dvě části. Samozřejmě můžete zlepšovat mušku, přesnost, techniku hodu a tak dále. To člověk nejlépe trénuje sám. Jen hází a hází, buď na čísla, doubly, trpily nebo zkouší zavírací kombinace. Je to ale také hodně v hlavě. Je třeba se motivovat a mít správný stav mysli a na to nejvíce pomáhá hrát s dobrými hráči. Ideálně s lepšími, než jste vy. Ti vás mnoho naučí a taky vás ženou dopředu.

Tereza Pelíšková
O ní: Tereza Pelíšková má 29 let. Žije v Blansku. Závodně hraje šipky. Má na kontě hned několik prvních míst ze soutěží krajského, republikového i evropského formátu.
Kde odpočívá: Na blanenské přehradě Palava.
Kde rád jí/pije: Na jídlo si ráda zajdu do blanenské restaurace U Golema. Na pivo pak zase do Papučárny v sídlišti Sever.

Jak vás vnímali muži, když jste začínala? Podceňovali vás?
Ze začátku ano. Jeden můj známý, co taky hraje závodně, ze mě měl celkem legraci, když jsme spolu měli hrát prvně. Naznačil, že taková hezká tvářička bez zkušeností nemá moc šanci, ale když jsem ho v prvním kole porazila, názor změnil. Ve výsledku mě v zápase porazil on, ale řekl mi, že mám nadání a že bych se toho měla držet. Dnes už je to lepší. Podařilo se mi udělat celkem jméno a taky hraji často v ženských týmech.

Na jaké šipkařské akce a závody jezdíte?
Kromě mistrovství hrajeme také takzvaný Strmeň Cup. Soutěž, ve které zápolí celá jižní Morava. Zápasy jsou v různých městech a počítá se celkové skóre. Zajímavé jsou pak také charitativní šipkařské soutěže. Nedávno byla například jedna v Brně a výtěžek pak šel na místní onkologický ústav. Na Svitavsku mají zase turnaj, co pořádá místní centrum pro postižené a výdělek jde právě na jejich pacienty. Pro začínající šipkaře může být také zajímavé, že v období Vánoc se pořádá spousta poloprofesionálních turnajů, kde si mohou zahrát i začátečníci a amatéři.



Povězte něco o profesionálním hraní šipek. V čem je jiné?
Hraje se klasicky, s běžným terčem, jako je v hospodách. Jen bývá více kol, i když ne vždy. Trochu jiné jsou ale šipky, se kterými se hraje. Ty nesmí být těžší než dvacet gramů. Profesionální hráči také používají trochu jiné materiály, většinou wolfram, na rozdíl od šipek, co najdete běžně v hospodě. Jinak si je můžeme upravovat, jak se nám líbí. Rozdíl může být také v hrotu. My hrajeme s měkkými, plastovými hroty, ale například v Anglii se hodně hraje s kovovými hroty. Šipky jsou pak pochopitelně těžší, ale to je úplně jiná disciplína.

Jsou s šipkami spojena nějaká zdravotní rizika či zranění?
O zranění se nedá úplně mluvit. Hráč se může kdykoliv například škrábnout, když vytahuje šipky nebo špatně hodí. Ale jinak mě nic nenapadá. Zdravotní rizika jsou podobná jako u jiných sportů. Únava kloubů, problémy s lokty a rameny.

JAKUB SEKANINA