Trofej v neděli večer pozvedl v pražské hale Jedenáctka. „Jeden z hlavních klíčů k úspěchu je naše parta. Vítězili jsme týmovostí, rodinou, srdíčkem. Vnitřní silou, kterou jsme v sobě měli. Díky tomu jsme zápasy zvládli, i když jsme třeba byli horší,“ míní devatenáctiletý hráč.

Do turnaje vstupoval jako náhradník, poprvé v základní sestavě naskočil až v posledním utkání základní skupiny B proti Švýcarku. Při čtvrtfinále s Maďarskem, které český celek ovládl 3:2 po pokutových kopech, střídal až v závěru. V posledních dvou duelech už však nechyběl v zahajovací sestavě. Otevřel skóre semifinálového utkání s Itálií, které Češi vyhráli 2:1.

Ve finále pak domácí tým porazil Slovensko také 2:1. „Věděl jsem, že si asi moc nezahraju, i tak jsem byl rád za minuty ve skupině. Když jsem nastoupil v semifinále a finále, neskutečně mě to posunulo dál. Řekl jsem si, že mám šanci se ukázat. Kašlal jsem na přenos v televizi i na to, že jde o medaile, prostě jsem si zápasy užil,“ rozplývá se pouhých 165 centimetrů vysoký mladík.

Čeští reprezentanti do 21 let se před dvěma lety stali mistry Evropy. Ale úroveň světového šampionátu byla nesrovnatelně vyšší. „Všichni viděli, že týmy jsou úplně jinde, jak z Evropy, tak i z Asie nebo Ameriky. Nevěděli jsme, co od nich čekat. Soupeři nás postupem času přečetli a zjistili, jak na nás hrát. Právě proto si všichni ceníme, že jsme to dokázali. I pro kluky, kteří v národním týmu skončili. Je to pro ně poděkování za tři roky, co jsou v reprezentaci, hlavně oni si zlato zaslouží,“ vzkazuje fotbalista divizního Blanska.

Pro světový titul si došel i se starším bratrem Michalem, který v turnaji dělal brankářskou dvojku Václavu Šlégrovi a chytal jen poločas proti Švýcarsku. „Taky věděl, že moc chytat nebude. I tak jsme si turnaj oba užili a jsme rádi, že jsme spolu nastoupili. Taťka říkal, že má doma dva mistry světa a je to neskutečné,“ usmívá se Dominik Šmerda.