Jak často a jak ráda se vracíte do Bořitova?

Jezdím sem na víkendy, přes týden bydlím v Brně. A vracím se hrozně ráda, mám tady rodinu, psa, kterého v Brně mít nemůžu, a samozřejmě je to rozdíl oproti velkému Brnu. Zde můžu jít do přírody nebo do lesa, a to je super.

Poznává vás díky olympiádě víc lidí?

Jednou jsem šla v Letmu, lidé se otáčeli a říkali: Není to ta Hrubá? Ale to byl ojedinělý případ. A v Bořitově mě znají všichni, chodím tady se psem, i kolem hospody, a odsud na mě vždycky někdo mává.

Jak se vám líbila akce a vůbec myšlenka uspořádat ji?

Vymyslel ji můj tatínek. Jsem členka Sokola v Bořitově, a tak vznikl tenhle nápad, který se nakonec uskutečnil. Myslím, že je to skvělé. Slyšela jsem i ohlasy, že by chtěli podobnou akci uspořádat v Rájci-Jestřebí na škole a v Blansku, kam jsem chodila. Ohlasy byly dobré.

S Alenou Nezdařilovou a Šárkou Kašpárkovou jste udělaly i trénink pro děti. Jak jsou na tom ty bořitovské?

Některé z dětí jsou na tom opravdu dobře. Když se budou sportu dál věnovat, tak to někam dotáhnou. Motivací, jak tady paní učitelky říkaly, jsem pro děti já a za to jsem strašně ráda. Snad budou aspoň něco dělat, přiměje je to, aby se hýbaly. Pohyb je důležitý.

Když se ještě ohlédnete za olympijským Riem, jak se vám vaše první olympiáda zapíše do paměti?

Pro mě to byla druhá olympiáda, protože jsem byla na dětské olympiádě v Číně, takže už jsem věděla, jak to probíhá. Ale samozřejmě seniorské olympijské hry jsou úplně o něčem jiném. Rio se mi zapíše jako dobrá zkušenost, protože oproti mistrovstvím světa nebo Evropy v atletice, kde je jeden sport, je to velký rozdíl. Můžete se jít podívat na ostatní sporty a to, že všichni žijí v jedné olympijské vesnici, ne po hotelech, je příjemná změna.

Konečné osmnácté místo berete jako úspěch?

Určitě. Vůbec jsem nevěděla, jak to dopadne, protože je to největší závod vůbec a spousta lidí mi říkala, že mi je osmnáct a 
18. místo se tak mělo stát. 
I když to byla první nepostupová příčka, jsem za umístění ráda.

IVETA BORKOVÁ