„Závod je tak náročný tím, že všechny disciplíny na sebe hned navazují, plavci nemají žádný odpočinek. Disciplíny mají simulovat záchranu tonoucího,“ uvedl ředitel závodu Libor Daněk.
Závodníci tak například házejí podkovou na cíl, musí první část plavat v oblečení, pak s cihlou i s barelem naplněným vodou, jednu etapu také s maskou a šnorchlem. Ženy musí absolvovat to stejné co muži, nemají žádné úlevy. „Bez předchozí přípravy se to zvládnout nedá. Jednou z myšlenek závodu je, že záchranář by měl trénovat i v zimě, proto se koná vždycky v tomto únorovém termínu,“ doplnil Libor Daněk, který si na vlastní kůži vyzkoušel deset ročníků.
Hlavně kvůli dobré atmosféře má Blanenskou dvěstěpadesátku ráda osmnáctiletá Olga Stuchlíková, která letos zkoušela překonat sama sebe již počtvrté. „Celkově jsem spokojená. Ale bohužel jsem ze tří pokusů ani jednou netrefila podkovou cíl, za což jsou trestné vteřiny,“ sdělila svoje dojmy mladá záchranářka z domácího týmu.
Až z Plzně si přijel do Blanska zasoutěžit dvaadvacetiletý Pavel Barák. „Jiný takový závod v republice není, bereme ho jako nejtěžší v sezoně. Pro mě je nejnáročnější plavat v oblečení, hodně to unaví a překáží,“ shrnul mladík.
