Doposud nejlepší sezonu ve své sportovní kariéře má za sebou nadějný cyklista-silničář z Lažánek u Blanska Jiří Šíbl. Druhé místo v českém poháru jezdců do 23 let a dobré výsledky na závodech světového poháru v Polsku dávají tušit, že o jednadvacetiletém sympaťákovi bychom mohli v budoucnu ještě slyšet.

Jak jsi se ke kolu vlastně vůbec dostal?
Ke kolu a cyklistice mě přivedl strýc. Bavilo mě dívat se na Tour de France, pak jsme si vždy se strýcem o tom povídali. Jinak jsem od šesti do patnácti let hrával fotbal. Od šesti jsem ale sedlal už taky kolo.

Kde jsi s cyklistikou začínal?
Závodně jsem začínalpřed pěti lety v Blansku. V oddíle Sokola Blansko. Vedl mě lažánecký Kamil Nejezchleb a dá se říct, že spolu trénujeme doposud. Rozumíme si, a i když mě mají v současnosti „v práci“ jiní trenéři, tak s ním přípravu konzultuji, říkáme si, co je dobře, co špatně.

Jezdil jsi vždy silnici?
Vždycky. Letos, když se jel závod horských kol Blanenský golem, jsem měl zrovna volno, a tak jsem si ho v rámci přípravy zajel. Ale jinak se specializuji na silnici.

Vzpomněl by sis na svůj první závod?
Určitě. V roce 2003 jsem měl koupené nové silniční kolo a rozhodoval se, zda bych mohl nebo nemohl závodit. V Brně se jel závod Starobrno Tour, já to zkusil a dojel jsem kupodivu dost vpředu – jedenáctý nebo patnáctý, přesně si to už nepamatuji. Každopádně jsem si tento závod oblíbil a jezdím ho pravidelně každý rok.

V současnosti oblékáš dres kterého týmu?
Poslední dvě sezony jsem byl v Dukle Liberec. Příští rok budu jezdit v týmu CK Windoor´s Příbram.

Česká cyklistická scéna tvýma očima?
O kategorii výš nad ostatními týmy ční u nás PSK WHIRLPOOL Hradec Králové, za který jezdí těchovský Martin Mareš. S jejich rozpočtem a kvalitními závodníky nemají u nás konkurenci. Mohou si dovolit jezdit i závody vyšší kategorie v zahraničí. Za nimi jsou s odstupem asi čtyři mančafty: Dukla Liberec, Dukla Praha, Sparta Praha a Příbram.

Jezdí se u nás pohár silničních kol nebo nějaká soutěž?
Ano, je to seriál samostatných závodů v různých městech. Bohužel mám pocit, že rok od roku je těch závodů pořád míň a míň.

Kdo tě bude v Příbrami trénovat?
Bývalý výborný cyklista František Trkal.

Kolik bude v týmu jezdců?
V týmu by mělo být dvanáct jezdců. V průběhu sezony mají přijít ještě nějací mladší kluci, takže nás bude asi patnáct.

Jsi spurter nebo spíše vrchař?
Já to mám spíš tak, že se mi líbí závody, které se jedou přes kopce. Tam jede ve předu vždycky méně lidí a potom už je závěr jednodušší. Přece jen jsem začínal s cyklistikou později a je to znát. Ostatní kluci, kteří začali jezdit dřív, mají závěrečné spurty víc v sobě než já. Takže bych se spíš zařadil mezi vrchaře. Pro mě jsou nejhezčí závody, když se jede odněkud někam. Většina závodů u nás je bohužel „dokola“, kdy se jezdí okruh 10 – 15 kilometrů.

V souvislosti se svojí specializací máš asi v týmu jednoznačné úkoly…
Dá se to tak říct. Závody jezdí v týmu šest až osm lidí. Většinou je to tak, že každý má svoje úkoly, každý by měl v závodě něco obstarávat. To rozdělí trenér, který ví, v čem každý vyniká, a v závodě by to podle toho mělo vypadat. I když se to navenek nezdá, taktika je v závodě strašně důležitá. Hlava je někdy důležitější než nohy. Promyslet, co mám udělat já, předvídat, jak bude reagovat soupeř.

Jak bys v praxi popsal učebnicový únik a následné „brzdění“ hlavního pelotonu?
Například jeden závodník z našeho týmu odjede. Někdo ze soupeřů se vydá za ním. Další z našeho týmu se za soupeřem vyveze, ale veze se v háku, nestřídá ho, nemá důvod mu ve stíhačce pomáhat. Veze se za ním a vyčkává, co udělá. Toto samozřejmě soupeři ubírá sil a pomyslně ho to brzdí, protože je to stále soupeř, kdo jede „na vítr“. Ve skutečnosti se o brzdění samozřejmě nejedná, ale v principu takhle to nějak v závodě probíhá.

Potkalo tě už, co jezdíš závodně, vážnější zranění?
Já moc nepadám. Co si pamatuji, tak jsem šel tvrdě k zemi pouze jednou a to jsem si zlomil klíční kost.

Kolik najezdíš v průměru za rok kilometrů?
Poslední dva roky jsem měl zhruba stejně, je to většinou 25 – 27 tisíc kilometrů.

Mohl bys ve stručnosti zrekapitulovat letošní sezonu?
Letošní byla beze sporu ze všech nejlepší. Začalo to v únoru soustředěním na Mallorce, v březnu jsme jeli na rozjetí první závody – okolo Chorvatska. Každoročně směřuje příprava a kolotoč závodů zpravidla k mistrovství republiky. Já jsem na letošní mistrák v Jindřichově Hradci vyladil formu docela dobře. Závod se jel na deset kol, jedno kolo mělo cca 20 km. Osm kol jsem byl ve čtyřčlenném úniku, nakonec nás bohužel dojeli. Doufal jsem v to, že když nás někdo dojede, bude to tak pět až deset lidí… Dojel nás ale celý balík. Závěr byl rychlý a to už jsem neměl šanci. Jinak se mi letos zadařilo vyhrát oblíbené Starobrno, v Polsku na závodech zařazených do seriálu UCI (světový pohár) jsem byl asi dvakrát osmý. V hodnocení Českého poháru jsem v kategorii do 23 let skončil celkově druhý.

Jeli jste na Mistrovství republiky v Jindřichově Hradci týmovou soutěž?
Ne, závod čtyřčlenných družstev jsme nejeli.

Říkal jsi, že máš raději kopce. A co taková časovka?
Jezdím je, ale rád je moc nemám. Nejsem specialista časovkář.

Stíháš kolotoč studium, trénink, závody?
Ve škole se snažím hlavně prospět, a protože maminka je postavou drobnější, s případným záhlavcem si už na mě nepřijde (smích)… Studuji druhým rokem dálkově dopravní fakultu v Praze a do školy jezdím jednou za čtrnáct dnů. Takže se to s kolem dá zatím skloubit.

Když zbude vzácná chvilka volna a Jirka Šíbl nenasedne na kolo, jak ji stráví?
Mám přítelkyni, se kterou jsem většinu volného času. Spolu chodíme do kina, do plavání, do sauny. Volno trávíme spolu.

Jaké máš plány na příští sezonu?
Vrcholem pro mě bude zase určitě mistrovství republiky. A pokud vím, má se jet nějaká národní tour, to znamená něco, jako byl Závod míru. To by mohl být zajímavý závod. Rád bych se dostal i do týmu, který v září pojede na mistrovství světa do Švýcarska.

PETR KOUDELKA