Přitom stačilo v posledním kole doma porazit Jihlavu…
Ano, pak bychom skončili druzí a byl by to úspěch. Vše bylo dáno předem. Výhra nám zajistila stříbrnou medaili, prohra mohla znamenat pád na čtvrté místo. Bohužel stala se tato druhá varianta.

Proč?
Bylo to veskrze nevydařené utkání. Věděli jsme, že nás čeká těžký a vyrovnaný zápasa že Jihlava přijede v nejsilnější sestavě. Bohužel udělali jsme hrubé chyby, které hosté potrestali, a asi od patnácté minuty už nehrál zraněný nejlepší střelec mužstva Jan Koudelka. Když jsme se už trochu vzpamatovávali z prvního gólu, přišel druhý. To se pak s takovým soupeřem těžko dohání. Oni byli v laufu, my ztvrdlí. Až ve druhé půlce jsme je zatlačili, ale už to nestačilo.

Jenže sezonu asi nejde omezovat jen na toto jediné, byť významné utkání.
Určitě ne. Ale je potřeba si uvědomit, jak vyrovnaná to byla soutěž. V půlce sezony jsme sice byli první, ale dalších pět mužstev bylo o bod o dva za námi. O medailích se rozhodovalo až v posledním kole.

Předchozí umístění Blanenska: 2x 4. místo, 1x 5. místo

Přesto to vypadalo, jakoby mužstvu s blížícím se koncem soutěže docházela „šťáva“.
Souhlasím. V sezoně byli někteří hráči extrémně vytížení. Hrají i okresní ligu a pohár malého fotbalu, futsal a velký fotbal. Někteří ještě reprezentovali. Výjimkou nebylo ani pět zápasů v týdnu. Klobouk dolů před nimi, byl to pro ně velký záhul. Opravdu na některých bylo vidět, že už toho mají plné zuby.Petr Dolníček, trenér Blanenska.

I tak jste do zápasu s Jihlavou mohli jít z jiné pozice, kdybyste uhráli více bodů na hřištích soupeřů. To jste venku byli tak špatní?
Tak se to nedá říct. Vyjma Příbrami (porážka 3:4, pozn. red.), kde je specifický povrch, který našim hráčům vůbec nesedí, jsme nikde nějak vyloženě nepropadli. Ale prohrávali jsme zápasy třeba o jeden gól. Chybělo nám to pověstné sportovní štěstíčko. V Praze nebo v Brně jsme dokonce hráli docela dobře, ale nedali jsme ten rozhodující gól. Nebo nešli jsme do vedení, přestože jsme na to měli šance. A v tak vyrovnaných zápasech je první gól hodně důležitý. Třeba na podzim jsme vyhráli v Pardubicích a v Olomouci, protože tam jsme to štěstí měli a dávali jsme branky.

Přece jen to svádí k názoru, že i v malém fotbale je výhoda domácího prostředí větší než ve velkém.
Je to srovnatelné, i když doma se nám samozřejmě hraje lépe. Naše hřiště je větší než ostatní, máme velice dobrou podporu diváků. Jim je potřeba poděkovat, doma v Boskovicích se cítíme opravdu dobře.

Nejlepší střelci:
27 - Ondřej Paděra, 21 – Jan Koudelka (oba Blanensko), 14 - Martin Boček (Most), 13 – Jiří Beran (Pardubice), Jakub Göth, 11 – Radim Šuta, 10 – Robin Demeter (vš. Jihlava), Jiří Sodoma (Staropramen Praha) atd.

Jaká by byla optimální sestava, jak často se ji podařilo postavit?
Sestavu jsme poměrně stabilizovali a základní kádr hrával poměrně pravidelně. To znamená: Jakub Klimeš v brance, v obraně Filip Studený a Pavel Hloch a vpředu Jan Koudelka, Ondřej Paděra a Jan Havlíček. To je základ, na kterém to stálo. Jen občas někdo z nich vynechal. Myslím si, že se nám podařilo k nim dobře zapracovat další kluky včetně mladých.

Zůstane tento kádr pohromadě i pro příští sezonu?
O tom je teď předčasné se bavit. Musíme počkat, jak se kluci domluví ve svých klubech velkého fotbalu. Například Prostějov, kde hraje Koudelka, postoupil do druhé ligy. Chceme věřit, že se kádr podaří udržet.

Kdy začne příprava na novou sezonu a jaká bude její hlavní náplň?
Jakmile bude hotová termínová listina nového ročníku Superligy, uděláme si i svůj plán letní přípravy. V malém fotbale je to trochu specifické. Tým budeme ladit jen herně. Fyzičku si kluci dělají ve svých klubech nebo sami. My se zaměříme na taktiku, nácvik standardek, kluci si potřebují obnovit herní návyky na menším hřišti, prostě se sehrát.

Změní se nějak Superliga?
Protože se zatím z nějakých důvodů neustavuje druhá liga, budeme mít stejné soupeře. A možná o jednoho víc. Hovoří se o přihlášce Plzně, ale zatím je to velmi neoficiální informace.