Nakonec skončil v čase přes čtrnáct hodin druhý. „Asi jsem magor, ale nemohl jsem vzdát. Jenže s otřesem mozku se závodit nedá. Viděl jsem dvakrát. Ale pak se to zlepšilo a tak jsem sedl na kolo a jel. V maratonu už to nešlo. Střídal jsem chůzi s během. Samozřejmě, že mě to štve. Závod jsem měl rozjetý na vítězství. Sezonu nebalím. Ve Švédsku mám ještě v srpnu šanci vyjet si slot a v říjnu startovat na Havaji," hlásil do telefonu Bayer. Podle lékařů by měl být závodník stáje Author Tufo Trilife ještě několik týdnů v absolutním klidu.

Co teď právě děláte?

Čtu si noviny. A bavím se při sledování politiky a kauzy Rath.

Takže pohoda, odpočíváte. Nedávno vás pustili z nemocnice. Vypadá to, že jste vzorný pacient…

Ale vůbec ne. (smích) Jsem špatný pacient. Speciální korzet jsem sundal a zkoušel, co s rukou zvládnu. Ve čtvrtek jsem testoval, jestli udržím řídítka na horském kole. A dneska (v pátek pozn. red.) se poprvé od úrazu chystám na kolo. Projedu se po rovině kolem Suchého.

Začátkem června vám bude pětašedesát. To už byste ale měl mít rozum a nebláznit …

Podle doktorů nemám ještě nějaký týden nic dělat. Ale mě strašně znervózňuje, že nemůžu trénovat. Dva měsíce v klidu? To bych umřel. Stačily mi ty poslední tři neděle. Vždyť normálně trénuju dvacet hodin týdně. Hned, jak mě pustili z nemocnice, jsem zkusil trenažér. A už jsem na něm odšlapal čtyři hodiny. A taky zkoušel rychlou chůzi, na běh to zatím není. Příští týden chci už do vody. Kraul sice nepřipadá v úvahu, ale prsa zvládnu. Svaly jsou pryč. Ruce mám jako párátka.

Měl už jste v někdy v minulosti podobnou pauzu kvůli zranění?

Od roku 1982 co dělám triatlon jen jednou, když mi operovali plotýnku. Jinak ne.

Jak vlastně teď vypadá vaše zraněné rameno?

Klíční kost byla v háji a mám také poraněný ramenní kloub. Je tam šroub a kovová dlaha. Za dva roky mi to vytáhnou. Ještě naražená kyčel a nějaké odřeniny. Jinak jsem ok.

Sezona je tedy v háji…

Kdepak. Sedmnáctého června je další pokus o Havaj v německém Regensburgu. Do té doby se ale nestihnu dát do kupy. Pořadatelé ale slíbili, že moji startovní registraci převedou na nějaký další závod. Devatenáctého srpna se jede dlouhý triatlon ve švédském Kalmaru. Tam už chci startovat. Na Havaji jsem závodil před patnácti lety. Je to můj sen se tam ještě jednou vrátit. Od podzimu jsem tvrdě makal a nechci to všechno ztratit. Navíc jsem do přípravy a závodů nacpal fůru peněz.

To zní jako hodně odvážný plán po takovém zranění…

Popravdě řečeno jsem chtěl nastoupit už příští víkend na Blanenském Plecháči. Jen tak rekreačně. Ale pak jsem to pustil z hlavy. Placatil bych se mezi posledními a to nechci. (smích)

Takže vsadíte vše na jednu kartu. Švédský Kalmar?

V podstatě ano. Regensburg už je passé. Ještě se jede kvalifikační závod v červenci v anglickém Boltonu. Jenže je to o měsíc dřív než Švédsko. Příprava by tak byla kratší. Navíc v Anglii je hodně zrádné počasí. Na internetu jsem si také našel trať kola, která je náročnější než v Kalmaru. Z kola mám teď po pádu trošku respekt. Takže dám přednost Švédsku.

Hodil jste už smolný závod v Jihoafrické republice za hlavu?

Ještě jsem z toho pořád hodně špatnej. Závod byl rozjetý jednoznačně na vítězství. Na začátku maratonu jsem měl svého amerického soupeře prakticky na dohled. Ale pak už to vážně nešlo. Nedá se nic dělat. Život jde dál. Každopádně se o letenku na Havaj ještě letos poperu.