Trenér české kuželkářské reprezentace dorostenců sedmačtyřicetiletý Ladislav Musil z Blanska převzal na sobotním galavečeru prestižní ocenění Trenér roku 2007. Česká kuželkářská asociace zvolila nejlepším koučem muže, který letos dovedl dorostenecký výběr k historickému zisku devíti medailí na MS v Košicích. Talentem roku pak porota zvolila dalšího blanenského kuželkáře Jakuba Harestu. Dorostenečtí reprezentanti Zuzana Musilová a Miloš Stloukal skončili ve svých kategoriích druzí.

V sobotu jste v Blansku přebral prestižní kuželkářské ocenění. Bylo to pro vás překvapení?
Abych řekl, tak ani moc ne (úsměv). Po veleúspěšném mistrovství světa v Košicích, kde se čeští junioři dokázali prosadit, jsem nějaké ocenění čekal. Teď samozřejmě nechci, aby to vyznělo nějak vychloubačně. Podle ohlasů po mistrovství tomu všechno nasvědčovalo. Ve hře byl ještě trenér Luděk Keprt ze Zábřehu, který vede juniory.

Jak dlouho jste reprezentačním trenérem dorostenců?
Od poloviny roku 2005. První světový šampionát jsem jel o rok později do Sarajeva.

Hodnotíte letošní sezonu jako svoji nejúspěšnější trenérskou?
Určitě. Taková sezona se mi z pozice trenéra už bude horko těžko překonávat.

Váš doposud největší trenérský úspěch?
Asi druhé místo Hanky Wiedermannové na světovém poháru v Polsku. Pak ještě vítězství s výběrem dorostenců Jihomoravského kraje na mezinárodním turnaji v Blansku v roce 2004. Cením si i vítězství s dorostenci na mezinárodní turnaji v Maďarsku.

Co podle vás stálo za famózním vystoupením dorosteneckého výběru pod vaším vedením na mistrovství světa letos v Košicích?
Určitě je to výsledek kvalitní práce mládeží. Většina kluků, co jela do Košic, byla z Jihomoravského kraje, takže jsem je měl pěkně na dohled. Navíc Stloukala s Kratochvílem dost dobře znám od začátku jejich sportovní kariéry, takže jsem při skládání družstva nešel naslepo. Povedlo se dát dohromady kvalitní tým hráčů, kteří pak na turnaji prodali své umění. Ať zkušení Stloukal z Kratochvílem či Metelka zahráli skvěle. Navíc jsme vsadili na velmi talentovaného Filipa Dejdu z Kolína. Ten zahrál přímo famózně.

Z čeho máte v uplynulé sezoně největší radost?
Nejvíce mi v paměti utkvěl okamžik, kdy našemu týmu předávali v Košicích zlaté medaile. Na to se nedá zapomenout. Hraje hymna a vám se na krku houpe zlatá placka.

Aktivně ještě hrajete druhou ligu za Blansko. Cítíte se více jako trenér nebo hráč?
Dnes už spíš trenér. Jednak mám letos za sebou operaci menisku a na dráze mi to ještě chvilku potrvá, než se zase dostanu do formy. Taky už mám nějaké roky. Mladší hráči jsou lepší. Ctižádostivější. V poslední době se spíše věnuji manažerské práci v oddíle a trenéřině.

Kdo vás vůbec ke kuželkám přivedl?
Blanenský kuželkářský nestor pan Habřina. Začínal jsem v odborářské lize. Díky němu jsem se vlastně ke kuželkám dostal.

V kolika letech jste začal hrát závodně?
Strašně pozdě (smích). Až v sedmatřiceti.

Váš nejlepší výsledek?
Já jsem byl spíš takový nosič vody. Tuším, že šesté místo na krajském mistrovství. Pět kuželek mě dělilo od postupu na mistrovství republiky.

Kdo u vás doma všechno ještě hraje kuželky?
Všichni (úsměv). Manželka a obě dcery.

Hází vaše „holky“ více než vy?
Mladší dcera Zuzana mě už přehodila. Nedávno si udělala rekord v dorostenecké lize 613. Já mám pouze 604.

Jste trenérem dorostenecké reprezentace. V čem spočívá vaše práce?
Reprezentační trenér své svěřence po herní stránce už moc neučí. Nejdůležitější je jejich výběr a následné složení týmu. Musíte vybrat takové kuželkáře, kteří mají stabilní formu a psychickou odolnost. Musejí prostě ustát důležité zápasy na mistrovství.

Jak se kočíruje taková partička puberťáků. Máte u nich autoritu?
Hráči říkají, že ano (smích). Tak doufám, že je to pravda.

Tykají vám dorostenci?
Ti, co skončili a hrají za muže, tak ano. Ti mladší musejí mít odstup. Dodržení určité disciplíny.

Jsou kuželky fyzicky náročný sport?
Tak si zkuste hodit třeba nějakých sto hodů po sobě a uvidíte sám. Stačí odházet šedesát a je to v nohách dost cítit. U kuželek je navíc zajímavá kombinace psychické zátěže, maximálního soustředění a pak fyzického výkonu.

Blanenští kuželkáři začínají mít v republikovém měřítku poměrně zvuk. Hlavně v mládežnických kategoriích. Musíte mít radost, že práce blanenských trenérů s mládeží se vyplácí…
V Blansku se můžeme opřít hlavně o kvalitní mládežnickou základnu. Po rekonstrukci kuželny v devadesátých letech se zde s mladými začalo hodně pracovat. Je to hlavně zásluha trenérů mládežnických složek, že blanenští kuželkáři jsou v současnosti tam, kde jsou. V posledních letech odvádí skvělou práci s úplně nejmladšími hráči Honza Šmerda, Vašek Řehůřek, Inka Klimešová a další. Nerad bych na někoho zapomněl.

Blanenské ženy hrají v první lize o špici. Muži ve druhé nejvyšší soutěži také. Výborní jsou i dorostenci a dorostenky. Dá se jít ještě dál?
Máme samozřejmě ambice, aby se bojovalo o nejvyšší příčky s těmi nejlepšími. Se Slávií a Zábřehem. U žen je potřeba vhodně skloubit obě družstva. Na to zázemí je. U mužů je trošku problém. O postup do nejvyšší soutěže se samozřejmě chceme pokusit. Dorostenci, kteří doplnili první tým, však ještě nejsou na tom tak dobře fyzicky ani výkonnostně. Postupem času není postup do první ligy nereálný.

Před vámi je další rok práce…
Nejvíce se soustředím na další mistrovství světa dorostenců v roce 2009. Už vybírám hráče do širší nominace. Zatím jich je dvacet. Chceme s nimi pracovat tak, abychom zopakovali medailový úspěch z Košic.