„Byl jsem trochu nervóznější, ale naštěstí odpovědnost cítil i soupeř," připouští Dudík, který při hře působí jako velký kliďas. O postupujícím do finále se rozhodne tento víkend. Buď ve druhém utkání v Hodoníně v sobotu, nebo v neděli ve třetím zápase v Blansku.

Předminulou sezónu vám to ve finále nevyšlo s Chocní, ale nakonec jste druhou ligu hráli kvůli?

Ano. Tehdy to náš sponzor koupil a proběhla tam taková rošáda s Hodonínem.

Letos se vám podařilo probojovat až do semifinále – čekali jste takový úspěch?

Nevím, jestli jsme to čekali, ale úspěch je to určitě. Sezona se nám nad očekáváním povedla a navíc máme na to, postoupit dál.

Je konkurence ve druhé lize vyrovnaná, nebo jsou tam vyloženě silnější a slabší týmy?

Řekl bych, že je to tam rozdělené zhruba na dvě poloviny. Prvních zhruba šest týmů je neuvěřitelně vyrovnaných a do posledních kol nebylo jasné, kdo bude hrát play-off. Ta druhá polovina je naopak trošku slabší. Mezi prvními čtyřmi mančafty ale může porazit každý každého.

Vím, že vy i Aleš Přikryl jste odchovanci Blanska, ale jak je to s Kvíčalou a Čákem?

Všichni jsou odchovanci, takže je to velký úspěch pro blanenský stolní tenis. Jsme rádi, že nemáme nakoupené hráče, kteří by přijeli jeden den v týdnu, udělali by výsledek a pak zase jeli pryč.

Jak hodnotíte první vyhraný zápas semifinále?

Jsme velmi spokojení. Hráli jsme trochu pod tlakem, protože cítíme tu šanci, že by se letos dalo postoupit. Cestička je letos umetenější, než loni. Stačí se po ní vydat. Začátek jsme zvládli skvěle. Aleš porazil Vaculoviče, Čák Medvedského a pak dokonce i mladý Kvíčala zvítězil nad Vaculovičem. Dostali jsme se do vedení, se kterým jsme nepočítali a to už jsme udržovali až do konce. Pak se to trošku zkomplikovalo, ale naštěstí jsem pak ten rozhodující zápas vyhrál.

Cítíte jako blanenská jednička velký tlak?

No do zápasů chodím s tím, že se prostě počítá, že je vyhraju. A když včera šlo o tolik, musím přiznat, že jsem byl nervóznější než obvykle.

Šli jste do toho s tím, že vyhrajete i jako tým?

Určitě. Jinak ani nemělo cenu hrát.

Jeden váš zápas skončil 3:0, ostatní 3:1. Kdo Vám dal nejvíc zabrat?

Největší problémy jsem měl s Jankem Medvedským. My se známe roky. On je reprezentační trenér kadetů, má to v hlavě srovnané a ví, co na mě hrát. Takže z toho mívám největší respekt. Na ostatní si věřím. Sice to někdy bylo 3:1, ale ono dát 3:0 není kolikrát tak jednoduché, jak to vypadá.

Když jste pak nastupoval s Vaculovičem, bylo jasné, že stačí jediný další bod a sobotní zápas vyhrajete. Myslel jste na to?

Šel jsem do toho s tím. Myslel jsem, že kluci to ukončí dřív a už se mi do toho moc nechtělo. Vaculovič byl rozhozený, ale on se dokáže vyhecovat, takže to není jednoduché. Tíhu odpovědnosti jsem cítil, ale očividně ji naštěstí cítil i soupeř.

Ve čtyřhře to byly velmi vyrovnané sety, až v tom posledním jste pro sebe urvali vedení 8:0 – čím to bylo?

Určitě to bylo psychikou. V sezóně jsem čtyřhru držel hlavně já, ale v sobotu to teda byla věc Aleše. Já jsem tam byl takový do počtu. Když v tom setu vyhrajete první čtyři balónky, tak už se pak hraje o dost lépe.

Mělo nějaký vliv poslední kolo základní části, ve kterém jste Hodonín porazili 10:4?

No v tom posledním kole jsme Hodonín úplně smázli. Vaculovičovi se moc nedařilo a i v sobotu na něm bylo vidět, že není v takové pohodě jako jindy. Takže možná ano.

Na kolik se série hraje zápasů?

Hraje se na dva vítězné zápasy. Takže pokud v Hodoníně rozhodneme, je hotovo. Máme ale výhodu, že i v případě prohry se rozhodující zápas bude hrát u nás.

Jak vidíte svoje šance v Hodoníně?

Doma jsme vyhráli, takže našlápnuto máme. Svým způsobem nemusíme vyhrát, takže budeme víc v pohodě. Navíc venku nemusíme točit se sestavou. Hraje se popořadě, takže si člověk mezi zápasy odpočine.

Co jste říkal atmosféře? Už někdy byla v Blansku takhle skvělá kulisa?

Pár play-off už jsem zažil, ale musím uznat, že včerejší atmosféra byla neuvěřitelná. Hosté byli hodně hlasití, ale mně to nevadí. Já se ponořím do zápasu a soustředím se. Ale třeba Alešovi to vyloženě pomáhá. On tím žije a jemu to prospívá.

Aleš Přikryl se hodně hecuje a projevuje svoje emoce, vy to zvládáte na první pohled držet v sobě. Ale bublá to ve vás, nebo jste kliďas?

Já to držím v sobě. Ale samozřejmě ty emoce nejsou o nic menší.

Moravská Slavia vyhrála 9:7 první zápas a i podle tabulky se zdá, že ve finále budou. Jsou Brňané k poražení?

K poražení určitě jsou. Bilanci s nimi máme dobrou, ale výhodu domácích budou mít případně tentokrát oni. Navíc můžou ještě trochu šachovat se sestavou. Uvidíme.

Pokud byste postoupili, jaké šance si dáváte v první lize? Je to velký výkonnostní skok?

Je a velký. Kluci by asi museli hodně potrénovat. Když to srovnám a pozoruju výsledky, tak Choceň, která nás porazila v play-off, skončila čtvrtá od konce. Nakupovat hráče bychom na druhou stranu nechtěli, takže by to byl trochu boj o přežití. Zase by to bylo zajímavé jinak. Přišlo by víc porážek, ale první liga je první liga.

ONDŘEJ BACÍK