Boskovičtí mladí vzpěrači totiž pravidelně na mistrovství republiky sbírají medaile a mistrovské tituly. Nejinak tomu bylo i v uplynulé sezóně. „Titul v družstvech u mladších žáků jsem tak trochu čekal, ale stříbro juniorů mě příjemně překvapilo,“ řekl nestor boskovického vzpírání a trenér Čestmír Sekanina.
Zkuste se ohlédnout za uplynulou sezónou, která boskovickému vzpírání přinesla řadu úspěchů a medailí…
Do soutěží jsme nasadili tři družstva. Mladší, starší žáky a družstvo juniorů. Mladší žáci si z mistrovství republiky přivezli zlato a junioři vybojovali na českém šampionátu v Bohumíně stříbro. To bylo pro mě velmi příjemné překvapení.
Mladší žáci obhájili titul z předchozího roku. Čekal jste, že stejný kousek povede zopakovat?
Zas tak velké překvapení to pro mě nebylo. S titulem jsem tak trochu počítal. Povedlo se nám poskládat výborné družstvo. Po pravdě řečeno na mladší žáky jsem hodně sázel a podle toho také sestavil družstvo. Doplnil jsem ho o dva starší žáky s jediným cílem. Jít na titul a to se nakonec povedlo. Nechtěl jsem tříštit síly s tím, že by mladší žáci byli třeba třetí a starší bez medaile. Všichni kluci předvedli úžasný výkon, zamakali a zlato získali po právu.
Ve skvělé formě se představil zejména jedenáctiletý „supertalent“ z Mladkova Petr Mareček …
Nechci na nikoho zapomenout. Skvělé výkony předváděli všichni, ale Petr Mareček nad ostatními vyčníval. On je vzpěračský talent, který se jen tak nevidí. Vzpírání se věnuje něco přes rok a hned v úvodní závodní sezóně vytvořil české rekordy ve váze do dvaatřiceti a také do šestatřiceti kilogramů. Po několika měsících tréninku dostal nad hlavu třicetikilovou činku. Tedy přibližně tolik co sám váží. (úsměv) Je to opravdu ojedinělý talent, který když na sobě bude pracovat, to může dotáhnout hodně daleko.
Není to brzo, zvedat činky v deseti letech?
Samozřejmě to toho tihle kluci nejdou bez pořádné případy a průpravy. Závodně zvedat činky mohou až od deseti let. Do oddílu nabíráme žáky od devíti let. Dostanou všestrannou průpravu, na zpevnění těla, získání dynamiky a pružnosti. Vše jde postupně.
Zmínil jste, že ze družstva starších žáků pomohli dva jeho členové zlatému týmu mladších žáků. Jak skončila tato sestava na konci sezóny?
Starší žáci vyhráli svoji soutěžní skupinu, ale na finále mistrovství republiky jsme nejeli. Na medaili by to nebylo. Nechtěl jsem riskovat, že nám Chomutov mezi mladšími žáky sebere titul a proto jsem je posílil od dva starší kluky. Borci, kterým je dvanáct, můžou startovat za mladší i starší žáky. Vynahradíme si to v nové sezóně, kdy se rýsuje silný tým, se kterým se bude muset počítat ve hře o medaile.
Dostáváme se k juniorům, kteří byli pro vás v uplynulé sezóně asi největším překvapením. Nutno podotknout, že velmi příjemným …
To určitě ano. Mistrovství republiky v Bohumíně nám vyšlo fantasticky. Počítali jsme, že to bude souboj se Třincem o třetí místo. Jasným favoritem byli domácí vzpěrači. Havířov jsem tipoval na druhé místo. Ale nakonec skončil až čtvrtý. Tým ve složení Roza, Kejík, Navrátil, Liška a Jakubů se fantasticky hecnul a vybojoval stříbro. Klobouk dolů.
Také mezi jednotlivci jste loni posbírali spoustu medailí na mistrovství republiky. Namátkou mezi žáky Zemach, Mareček, Hovjacký. Junioři Liška, Jakubů, Kejík, Roza a další. To slibuje mnohé v nadcházející sezóně …
U mladších žáků ještě nevím, jak družstvo poskládám. Zhodnotím situaci, jestli nebude lepší tentokrát poskládat silnější tým starších žáků, kteří vypadají velmi slibně. Navíc budeme v této kategorii pořádat na jaře v Boskovicích mistrovství republiky. Větší starosti mi dělá družstvo juniorů do dvaceti let, protože nám po sezóně odešli tři klíčový borci Roza, Kejík a Navrátil. Letošní sezóna bude pro tento tým taková údržbová. Ale napřesrok už bychom měli být opět silní. Uvidíme. Zvažuji, zda někoho nepřetáhneme na hostování.
Dvacetiletý Adam Roza přestoupil do pražského PSK Olymp a má slušně našlápnuto …
Jeho přestup mě trošku mrzí. Přestupní lístky se mi nepodepisovaly lehce. (úsměv) Ale ne vážně. Přece mu nebudu bránit v kariéře a přestupu do takové klubu. Má před sebou hodně. Mohl by se ve své váhové kategorii dostat na mistrovství Evropy a v budoucnu možná i světa.
Tomáš Kejík bude hostovat za muže v Rotavě. Proč není v Boskovicích i vzpěračský tým mužů?
Samozřejmě je to otázka peněz. Nemáme na to prostředky. Soustředíme se na mládež.
Ve vaší tréninkové skupině je i Míša Páralová ze Žďárné, která si z posledního mistrovství republiky přivezla v kategorii juniorek také medaili …
K titulu měla blízko. Tuším, že na dalším mistrovství už bude její. Vzpírání se věnuje již delší dobu a jde jí to. Trénuje tvrdě. Jako kluci. (úsměv)
Jaký je v Boskovicích zájem o vzpírání?
Zájemců je dost. Ale nechci trápit někoho, kdo nemá pro vzpírání talent a zbytečně by se ve vzpírárně mordoval. Za ta léta u činek, už to dokážu po čase odhadnout. Nechci nikoho vyhazovat, ale na rovinu klukům řeknu, jaké jsou jejich možnosti. Nebráním jim také v jiných sportech. Vzpíráš a ještě hraješ fotbal? Dělej, co tě baví. Ono přivést mládež v dnešní době k jakémukoliv sportu je hodně důležité. To je moje myšlenka. Dostat kluky do tělocvičny dřív, než by se poflakovali po hospodách.
Kdy začnete s přípravou na další sezónu?
Hned zkraje týdne.
Jste duší a hlavní postavou boskovického vzpírání. Je vám jednašedesát let. Nepoohlížel jste se už po svém nástupci, kterému byste předal žezlo?
To víte že už pomalu ano. Ale zatím nikdo takový na obzoru není. Tak snad se objeví. (úsměv)
