Těžko říct, kdy jí končí a začíná sezona. Oficiálně v září, ale bez vody vydržela jen tři týdny. Kromě republikového šampionátu už totiž začala polykat tréninkové kilometry před další sezonou. Jeden z jejích vrcholů, argentinský maraton ze Santa Fe do Corondy ji totiž čeká už v únoru.

V Plzni jste na republikovém šampionátu vybojovala tři bronzové medaile, to je na dálkovou plavkyni slušný úspěch…

Já už to neberu úplně jako závod, je to pro mě spíš součást tréninku, ale radost z toho samozřejmě mám. Na patnáctistovce kraul jsem si navíc vylepšila osobák. Pro mě je úspěch jakákoli medaile z bazénu. Přibývá konkurence a kvalita i mezi mladšími ročníky.

Sezona už pro vás skončila?

Jak se to vezme, sezona mi skončila v září, ale už mi pomalu začíná nová. Měla jsem měsíc pauzu, ale čtvrtý týden už jsem byla nervózní a začala v bazénu. Takže jsem byla bez vody vlastně jen tři týdny.

Tělo přece musí být unavené za celý rok, není taková pauza krátká?

Tělo je strašně unavené. Ale nemůžu si hodit nohy nahoru třeba na půl roku, pak by se mi do toho špatně dostávalo. A hlava by to nepovolila, jak mám delší pauzu, už mi plavání chybí.

Jaký byl tento rok váš největší úspěch? Druhé místo z Argentiny z nejslavnějšího maratonu světa?

Ano, to byl jeden ze dvou nejlepších výsledků, doplavala jsem druhá v závodě na 57 kilometrů. Druhý byl na 34 km dlouhé trati v Kanadě, kde jsem skončila také druhá. A pak dvě čtvrtá místa z Capri a z Ohridu. I těch si cením.

Je to pro vás úspěšná sezona i v porovnání s těmi minulými?

Já myslím, že pro mě byla úspěšná, vždycky může být lepší nebo taky horší. A nikde jsem to vyloženě nepokazila. Je fakt, že když jsem prohrála o dvě sekundy na 36 kilometrech, v tu chvíli to pro mě byl nejhorší závod.

Jaké pro vás budou hlavní závody v příštím roce?

Už v únoru poletím znovu do Argentiny…

Není to nepříjemné mít takový extrémní závod hned na začátku sezony?

Oni to tak mají, s tím se nedá nic dělat, ale zase je to lepší, než kdyby se to pletlo do dalších závodů v sezoně. Pak se ještě chystám do Mexika na deset a patnáct kilometrů, v létě mistrovství Evropy v Berlíně a ke konci sezony zase Capri.

Co byste považovala za úspěch na mistrovství Evropy?

Těžko říct, teď je ještě moc brzo, nevím, jak na tom budu, jaká tam bude konkurence. Chci plavat deset a pětadvacet kilometrů, dá se předpokládat, že hlavně na té desítce nás tam bude víc v nejtěsnějších rozestupech.

Výzkumu plavání se věnujete i při studiu, má to nějaký vliv na praxi, přenášíte ty poznatky do svého stylu?

Teď už se soustředím spíš na výzkum něčeho jiného. Co se týče sportu, tak třeba odezva organismu na zátěž, tam zkoumám výsledky z měření pomocí termokamer.

Ale to se vás přece týká.

To jo, ale nedá se říct, že bych na základě nějaké teorie nějak změnila svoje plavání. Spíš je mi jasné, že zvlášť s přibývajícím věkem je nutná nějaká kompenzace, mě třeba zlobí záda, takže samozřejmě vím, na co se zaměřit. Ale škola mi pomáhá i v tom, že aspoň vypnu a věnuji se něčemu jinému než plavání.

Co přesně vás čeká ještě do konce roku?

Hlavně ty kilometry, takže celé Vánoce strávím v blanenském bazénu. Na čtyři dny bych pak měla jet na běžky, to je příjemné odreagování a taky trénink vytrvalosti, jen doufám, že bude sníh.

Takže žádné lenošení u televize? To nebudete mít přes Vánoce vůbec volno.

Ale to ano, tři dny, 24., 25. a 26. prosince. Tím to končí. To by mi mělo stačit. Já stejně když někde jsem, už musím přemýšlet o tom, že už bych něco dělala. A vloni se mi ta poctivá příprava před Argentinou vyplatila.