V rozhovoru líčí svoje dojmy, vysvětluje specifika dálkového plavání a odhaluje plány na zbytek sezony. „Soustředím se teď hlavně na mistrovství Evropy,“ říká sympatická plavkyně, která sice zaplavala limity i pro mistrovství světa v Kanadě, ale kvůli vysokým nákladům na ně nepojede.
Získala jste titul mistryně republiky na deset kilometrů. Čekala jste to?
Doufala jsem, že by to tak mohlo dopadnout.
Takže to bylo snadné vítězství?
Pro mě to bylo docela náročné. Myslela jsem si, že bych mohl vyhrát celkem snadno, protože konkurence u nás není na téhle trati až tak velká, a že si vyzkouším přípravu na mistrovství Evropy ohledně stravování a výživy během závodu. Jenže slečna Štěrbová se ze začátku vůbec neobčerstvovala a držela se mě zuby nehty a já jsem stravováním vždycky ztratila, takže jsem to musela omezit a zaměřit se na to, abych vyhrála.
Musela jste tedy tolik občerstvovat?
Já jsem si na to chtěla zvyknout. Tohle byl teprve můj druhý závod na deset kilometrů, takže se to pořád učím a snažím se natrénovat vše co nejrychleji, i občerstvení.
Plavali jste v břidlicovém lomu, byly tam specifické podmínky?
Je to lom, takže teplota je tam nižší než v přehradě, což hraje roli. V Heřmanicích byla teplota kolem osmnácti až dvaceti stupňů, na každém místě je navíc jiná. Před měsícem jsem plavala patnáct kilometrů ve čtyřiadvaceti stupních.
Ve studené vodě se asi plave hůř, ne?
Jak se to vezme. Pokud plavu celou dobu intenzívně a rychle, tak se zahřeju. Záleží, jak se závod vyvíjí, časy se vůbec nedají srovnávat.
Plavala jste i na pětikilometrové trati…
Po sobotní desítce jsem byla v neděli druhá na pěti kilometrech. To se také čekalo, první byla Jana Pechanová, která se vždycky urve už na začátku. Startovali jsme společně s muži, ona se rvala s nimi a pro mě je to těžké se docvaknout. Já jsem se držela ve druhém balíku, kde byli mladší kluci.
Kvalifikovala jste se na mistrovství Evropy, jaké tratě a kdy poplavete?
Na Evropě poplavu deset a pětadvacet kilometrů. Pětadvacítku poplavu poprvé, takže uvidíme, jak se s tím poperu. Čtrvrtého srpna je desítka, osmého pětadvacítka.
Mistrovství Evropy se plave v maďarském Balatonu, tam bude asi voda teplejší než v lomu na severní Moravě…
Na Balaton jedu poprvé, takže nevím. Říká se, že je tam teplá voda, uvidíme.
V jakém závodě si víc věříte?
Větší naděje vkládám do desítky, Je možné, že skončím lépe na pětadvaceti kilometrech, ale bude záležet na mnoha okolnostech, jsou to náročné a dlouhé závody.
Konkurence bude asi nesrovnatelná s mistrovstvím republiky…
To rozhodně. A hlavně poplaveme jenom ženy. Narozdíl od republiky, kde je to dohromady s muži. V ženách se můžu zkusit držet té první, společně s muži je to úplně jiný závod.
S jakým umístěním byste byla spokojená?
Loni jsem byla na deseti kilometrech na mistrovství světa devatenáctá, teď bych chtěla dopadnout lépe. Na mistrovství Evropy je povolený jiný počet závodníků z každého státu než na mistrovství světa, takže to bude odlišné. Teď opravdu nedokážu odhadnout umístění. Rozhodně bych do té dvacítky chtěla skončit.
Dálkové plavání se určitě liší od toho bazénového. V čem nejvíc?
Je to o tom naučit se i taktiku. Není to jako v bazénu, kde má každý svou dráhu a jede naplno. Tady se může člověk kousnout a udržet se balíku, který ho vyveze a ve finále může pak dohmátnout i na medailové pozici. Je to o zkušenostech.
Takže je to podobné jako v cyklistice? Existuje taky nějaká týmová taktika, pomáháte si navzájem?
V plavání jsem nezažila, že bychom si s kolegyní rozuměli natolik, že bychom se vzájemně podporovali. Je to individuální sport a každý plave na sebe. A nevšimla jsem si toho ani u mužů.
Taky vás asi bude z každé země docela málo…
To je pravda. Na desítku budeme dvě, pětku poplave sama Jana Pechanová a na pětadvacítku poplavu sama já.
Jaké další závody vás ještě do mistrovství Evropy čekají?
15. července začíná Evropský pohár v Turecku. Tam poplavu pět kilometrů. To pro mě bude pouze kontrolní závod, jak jsem na tom s formou. Tento víkend od pátku do neděle máme mistrovství republiky v bazénu, kde se budu pokoušet taky o nějakou medaili.
Dá se říci, že se už zůstanete jen u dlouhých tratí?
Já jsem si vždycky vybírala delší tratě, i v bazénu. Teď mám i trenéra dálkaře. Ráno máme tři hodiny ve vodě a odpoledne dvě. Mám naplavaných mnohem více kilometrů než jiné sezony, jsem na tuto zátěž připravovaná. Rychlost ubývá a kilometry naopak přibývají, takže se teď soustředím hlavně na dlouhé tratě.
Co je pro vás vrcholem letošní sezony?
Určitě mistrovství Evropy. Sice jsem splnila limity i na červencové mistrovství světa v Kanadě, ale účast jsme po dohodě s trenérem hlavně kvůli finanční stránce zrušili. Tam se platí padesátiprocentní příspěvek na veškerý pobyt i dopravu. Takže se budu soustředit hlavně na mistrovství Evropy a na to abych zvládla těch pětadvacet kilometrů.
Nečekám, že byste měli nějaké finance od svazu…
Peníze v plavání nejsou. Za titul mám akorát medaili a diplom. Je to opravdu jenom o dobrém pocitu. Bohužel plavání není atraktivní ani pro sponzory. Na vrcholné úrovni už to přitom stojí dost peněz. Plavec potřebuje nejen plavky, ale hlavně výživu. Zvládám to hlavně díky rodině.
