Na krk si pověsila bronzovou medaili. Šestatřicet kilometrů z Capri do Neapole zvládla za 7 hodin, 20 minut a 54 sekund. „Sama se divím, že jsem to přežila, ale po závodě jsem necítila nejmenší problém. Na vyhlášení jsem si bouchla šampaňské a užívala si nádherný pocit," popisuje šestadvacetiletá plavkyně.
Přitom doposud zvládla ve vodě nejvíc 25 kilometrů, a to pouze třikrát. „S trajektem jsme trať závodu projížděli třikrát a stres se s každou cestou stupňoval, byla to šílená dálka. Ale když jsem z něj vystoupila před závodem, byla jsem absolutně v klidu. Říkala jsem si, že nemám co ztratit a asi jsem stres nechala na lodi," usmívá se Rybářová.
Krize na ni ovšem dolehla. To když zjistila, kolik jí ještě schází do konce. „První tři a půl hodiny utekly rychle, startovala jsem zároveň s chlapama a snažila jsem se s nimi udržet co nejdéle. Když jsem zahlédla sopku, orientačně jsem se zeptala na čas a zjistila jsem, že mám ještě půl závodu před sebou. To nebyl úplně příjemný pocit, ale v tu chvíli do mě vlil energii Martin Dufek, můj doprovod na lodi," vysvětluje blanenská rodačka.
Pomohlo jí, že ve vodě nenarazila na mořské živočichy. „Naštěstí jsem nepotkala žádnou rybu, z čehož jsem měla obavu, ani delfína, jehož jsem zahlédla. Dokonce jsem lekala samu sebe, když jsem se kopla do špiček," culí se Rybářová.
V závodě z Capri do Neapole se plavci nemohou spolehnout na žádné bójky nebo vedoucí loď, ale pouze na svůj doprovod. Směrem k cíli se nečistota vody stupňovala. „Neviděla jsem si ani na ruku, byl to pěkný hnus, ale Neapol je celá špinavá. To Capri je krásný ostrov, ubytování v luxusních hotelech si nemohou dovolit nějací chudáčci," pokyvuje absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Do premiérového startu ji přesvědčili tři přátelé v čele s dvojnásobným vítězem Rostislavem Vítkem, který letošní ročník nedokončil. A po úspěšném zdolání lákají Rybářovou i delší vzdálenosti – třeba 57 kilometrů v Argentině. „Když jsem zvládla trasu z Capri do Neapole, mám motivaci i na něco delšího. V Argentině mě straší hodně špinavá voda, ve které mohou být piraně a kdo ví co, ale jednou bych to ráda zkusila. Zase mám do plavání chuť, vrací se mi dřina, kterou jsem mu obětovala," těší ji.
Ani po tak náročném závodě nyní Rybářová neodpočívá. „Nohy nahoru si dát neumím, navíc mě ženou dál skvělé ohlasy na můj bronz. Po závodě jsme celý den relaxovali u bazénu a od středy zase dvoufázově trénuju. Sezona se teprve rozjíždí," uzavírá.