Měla jste na všechny získané trofeje nosiče?

Jedna putovní zůstává na místě, ale pak byly ještě dvě, které jsem musela nechat u známých. (smích) Zbytek jsem vzala do letadla, protože v zavazadlech vám tolik nepovolí. Dostala jsem plno dárků, takže další kila navíc.

Jaké bylo přijetí doma?

U mě doma nikdo nečekal. Zvířata a rostliny by to asi nepřežily. (úsměv) Už jsem ale byla na bazénu, to bylo příjemné.

Slavila jste přímo v Argentině?

Po prvním závodě byl společenský večer v kasinu, kde nám předali ceny. Poseděli jsme, byla tam malá diskotéka. Na alkohol ale moc prostor nebyl, ani chuť. Spíš jsem slavila dobrým pocitem a radostí nad hromadou zpráv a e-mailů, které mi dorazily. Je to pro mě největší vítězství v kariéře.

Pomohlo vám v závodu na 57 kilometrů, že jste se ho zúčastnila už loni?

Zrovna v tomhle případě je možná lepší nevědět, do čeho člověk jde. (úsměv) Potřebovala jsem se držet chlapů co nejdelší dobu. Vydržela jsem s nimi asi pět hodin a uplavala tak zbytku žen. Pak už jsem byla první a věděla jsem, že to nesmím pustit.

Silvie Rybářová (na snímku vlevo) po loňském druhém místu tentokrát v Argentině triumfovala.

Jak jste stihla dobít energii pro následující závod?

Bylo to náročné, dělilo je jen šest dní. Musela jsem se hned dojíst, doplnit energii. Do druhého závodu už jsem ale šla s klidnou hlavou, protože cíl jsem si splnila v prvním závodu. Umístění už pro mě bylo vedlejší, hlavně jsem ho chtěla dokončit.

A to se povedlo na skvělém druhém místě. Bála jste se porce 88 kilometrů?

Spíš jsem se zděsila, když voda měla 28 stupňů. Navíc byly strašné vlny a vítr. Pořadatelé dokonce uvažovali o ukončení závodu. Před závodem jsem na to nemyslela, ale je jasné, že když si člověk v polovině vzpomene, že ho čeká ještě dalších pět hodin ve vodě, není to příjemné.

Jak tvrdou jste podstoupila přípravu na oba závody?

Velmi tvrdou. (úsměv) Okolí moc nevěřilo, že to zvládnu. Ale chápu je, měli o mě strach. Musela jsem se sama uklidňovat, že to zvládnu. O Vánocích jsem měla jen dva dny volno. Trénovala jsem v Blansku sedm až osm kilometrů dvakrát denně, docela se na mě dívali, co dělám.