Úspěšně dokončila vysokou školu a pokračuje v doktorandském studiu na Masarykově univerzitě v Brně. Olympijský sen se jí však rozplynul. Do Londýna příští rok nepojede. Na kvalifikačním závodě v Šanghaji na deset kilometrů totiž doplavala až ve třetí desítce. „Sezona byla dlouhá, náročná, ale stála za to,“ říká šestadvacetiletá Rybářová, která závodí v dresu brněnské Komety. Právě za letošní sezonou se ohlíží v rozhovoru pro Blanenský deník Rovnost.

Zlato, stříbro a bronz z Velké ceny Brna.
Na posledním závodě v dálkovém plavání v krnovském bazénu jsem říkala, že od Velké ceny Brna nic moc nečekám. Už delší dobu totiž dávám přednost dálkovému plavání a bazénové závody jsou pro mě v podstatě trénink. V Brně jsem se přihlásila na delší tratě. Jsem moc ráda, že z toho nakonec byly tři medaile. Stupně vítězů pro mě byly příjemným překvapením. I časy jsem měla docela solidní.

Letošní sezona v dálkovém plavání.
Náročná, dlouhá, ale stála za to. Kvalifikovala jsem se na mistrovství světa do Šanghaje, plavala na světové univerziádě v čínském Šenzenu. V září pak start na mistrovství Evropy v izraelském Ejlatu. A k tomu ještě závody Českého poháru.

Nejlepší výkony.
Úplně nejvýš bych dala deváté místo z pětadvacítky na mistrovství světa v Šanghaji. Plavalo se v těžkých podmínkách. Voda měla jednatřicet stupňů. Spousta závodnic na trati odpadla. I v závodě mužů řada plavců vzdala. Doplavalo nás jenom pár. Devátá jsem skončila také na desítce na univerziádě. Na mistrovství Evropy v izraelském Eljatu jsem doplavala na pětadvacítce osmá. Radost mám samozřejmě i z velkého putovního poháru za vítězství v Českém poháru dálkového plavání. Doufám, že ho příští rok nebudu muset vrátit a že zase vyhraju. (smích)

Olympiáda v Londýně.
Do Londýna jsem se bohužel nekvalifikovala. Škoda, ale zase mě to tak moc nemrzí. Musela bych mít totiž i velkou porci štěstí. Na desítce na mistrovství světa v Šanghaji byly prostě lepší plavkyně. Skončila jsem až ve třetí desítce. Abych se dostala do Londýna, musela bych skončit do desátého místa. Janě Pechanové se to povedlo, měla formu. Mně ne. Volných míst je celkem pětadvacet, ale pravidla jsou trošku složitější a celkem zvláštní. Teď už se kvalifikovat nemůžu. Tím, že naše republika získala v prvním kvalifikačním závodě jedno místo, už další závodnice v dálkovém plavání od nás v Londýně startovat nemůže. Plave se jen desítka. Státy, které obsadily místa v prvním kvalifikačním závodě, jsou již bez šance. Tím pádem na olympiádě ani nebudou všichni nejlepší dálkoví plavci. Systém je nastaven tak, aby tam startovalo co nejvíce zemí. Dálkové plavání má sice řadu disciplín, ale na olympiádě je jen jedna.

Zimní mistrovství republiky.
Bude poslední víkend před Vánocemi. Roztáhne se na čtyři dny. Poplavu osm set a patnáct set metrů. Dvoustovku motýla, čtyřstovku polohovku, čtyřstovku kraul a štafetu. Neočekávám nějaké zázračné výsledky. Pak třeba budu zase mile překvapená.

Další sezona v dálkovém plavání.
Už v lednu mě čekají závody Světového poháru. Pojedeme do Argentiny a do Brazílie. Podle finančních možností naplánujeme i další závody svěťáku. V září bude také mistrovství Evropy. Ještě se ale neví, kde. Jak už jsem říkala, budu se snažit obhájit i první místo v Českém poháru.

Dálkové plavání versus bazén.
Kombinace dálkového a bazénového plavání mi zatím sedí. Na desítce potřebuji rychlost. Musím se naučit plavat rychle i na volné vodě. Takže závody v bazénu jsou pro mě dobrý trénink.

Trénink.
Musím furt makat. Jinak to ani nejde. (úsměv) Oproti předchozím letům si v tréninku přidávám pořád víc kilometrů. Ale nic speciálního nechystám. Trénovat budu v domácích podmínkách a při závodech Světového poháru.

Škola, práce, plavání.
V září jsem nastoupila na doktorandské studium na Masarykově univerzitě v Brně. Obor kinantropologie. Takže ve studiu budu ještě čtyři roky pokračovat. Zatím se mi daří školu s plaváním skloubit. O konci plavecké kariéry neuvažuji.

Výzva jménem La Manche.
Tak to slyším ze všech stran. Kdy se vypravím na La Manche. Jenže to je hodně nákladná věc a také časově náročná. V dohledné době o La Manche neuvažuji. Možná za rok za dva zkusím nějaké delší závody. Ale pětadvacítka je pro mě zatím hrana.

Vánoce za dveřmi.
Pomaličku už se začínám poohlížet po dárcích. Rozhodně je nehodlám nechat až na poslední chvíli. To pak člověk koupí často i to, co nechce. Sladké si dávám celý rok, takže nepočítám, že bych se o Vánocích nějak přecpala cukrovím. I když od babiček dostanu jako vždy velké zásoby cukroví a jídla. Vánoce strávím s rodinou.