V Egyptě zažil mnohá dobrodružství. Naletěl třeba podvodnému prodavači. „Když jsem přijížděl k hotelu, kde jsem se ubytoval, tak mi hned pomáhal s kolem a abych za ním stavil. Druhý den ráno, když jsem šel do města, mě odchytil, nabízel čaj a jestli nechci papyrus. Nechtěl jsem. Snižoval cenu a když viděl, že opravdu nemám zájem, tak snížil cenu asi na dvacet dolarů za pět papyrusů. Tak tedy říkám, že jo, ale že musím jít vybrat peníze do bankomatu. ‚Můžeš platit i kartou, no problem. A dej si čaj‘.
Až v neděli večer, když jsem se podíval na účtenku jsem zjistil, že mi z účtu zmizelo asi deset tisíc korun. Prostě dokázal odvést pozornost, abych si nekontroloval, co vlastně podepisuji. A já ani neměl podezření. Jsem blbec naletěl….“
ČTĚTE SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY O ROBERTOVI V PRAVÉM HORNÍM ROHU
Část cesty Šamonil nechtěně absolvoval s policejním doprovodem. „Zrovna když jsem se rozhlížel, kde bych zakempoval, objevila se policejní kontrola. A kam prej, že jedu… Minya byla asi sedmdesát kilometrů. Nabídli se, že mi budou dělat doprovod a jeli se mnou asi hodinu a půl. Pak je to asi přestalo bavit, naložili mně kolo do auta a zbývajících asi padesát kilometrů do Minye mě odvezli. I druhý den jsem měl za zadkem pořád nějaký policejní auto. Až teprve u Tina kolem čtvrté odpoledne mě propustili, ani jsem už tomu nechtěl věřit. Ale asi třicet kilometrů za Qenou jsem šel na večeři a přišel tam policajt a ptal se, kam jedu. Řekl jsem, že na Luxor, přestože jsem měl už vyhlídlé místo na spaní. Poslali se mnou nohsleda, aby dohlídl, kam opravdu odjedu. A navíc hlídali všechny mosty, i ty nejmenší. Když jsem chtěl třeba jenom zatočit, tak se za mnou hned rozeběhli a křičeli „Luxor, Luxor“ a ukazovali, kam mám jet. Tak jsem nakonec neplánovaně zakempl až asi pět kilometrů před Luxorem.“
Když si Robert Šamonil ve čtvrtek hledal bivak v Asuánu, seznámil se s Chodarim. „Nabídl mi pohoštění a že prej si s ním a jeho kamarády můžu zakouřit marihuanu a hašiš. Obojí jsem odmítl a spal na zahradě.“ Pak měl dobrodruh tři dny čas, než mu z přístavu jela loď do Wadi Halfa. Když to řekl Chodarimu, ten mu nabídl, aby u něj přespal. „Vypral jsem si dres a umyl se. Za celou dobu, co jedu, jsem nebyl tak špinavý, jako tady za čtyři dny,“ končí další díl svých e–mailů z cesty Robert Šamonil.
Milan Daněk
Leona Paroulková
