Splnil jste vítězstvím na světovém šampionátu první velký cíl aktuální sezony?
Určitě. Je to první a největší úspěch, mistr světa není každý. (úsměv)

Vaše specialita jsou dlouhé tratě. Jak náročný závod na střední vzdálenost byl?
Nejnáročnější bylo plavání v Dunaji, kde jsou protiproudy a studená voda. Jsem slabší plavec, nakonec jsem ale první část zvládl za čtyřicet minut a na kolo jsem šel z první pozice ve své kategorii. Při běhu jsem si pak umístění pohlídal. Obtížný byl závod taky kvůli horku. Nefoukal totiž vítr a ve stínu bylo asi třiatřicet stupňů.

Do cíle jste přesto doběhl s náskokem víc jak patnáct minut na druhou příčku. Je vítězství o to cennější?
Především si cením toho, že jsem se umístil v první polovině absolutního pořadí závodu, což je bomba. Nechal jsem za sebou čtyři sta lidí, kteří jsou daleko mladší. Kdybych vyhrál jen svou kategorii a byl zároveň desátý od konce, tak na to kašlu. Když ale sedím oblečený v cíli a vidím, že se ještě závodí, je to krásný pocit.

V den závodu jste zároveň oslavil sedmdesáté narozeniny. Byly oslavy díky triumfu ještě větší?
Narozeniny jsem slavil spíš předtím. Strašně mě ale dojalo, když mi při vyhlášení aplaudovalo pět set lidí a ředitel závodu série Challange mi kromě medaile a ceny předal narozeninovou kytici. Je neskutečné, když celý sál bouří a skanduje vaše jméno. Byl jsem hodně naměkko. Cítil jsem z jejich strany velký respekt.

Blahopřáli vám k životnímu jubileu i soupeři?
Určitě a právě v takový okamžik rozlišíte, kdo je opravdový kamarád. Na sociálních sítích jsem měl spoustu pozitivních ohlasů, ale třeba kluci, se kterými jsem mnoho let závodil, se neozvali. Nevím, jestli je v tom závist, ale mrzí mě to. Stejně jako přístup Českého svazu triatlonu, ve kterém jsem třicet let a jeho zástupci mi po závodě ani nepoblahopřáli k titulu mistra světa. To mě moc mrzí, je to neomluvitelné a neprofesionální.

Dočkal jste se od soupeřů při gratulaci i nějakého popíchnutí?
Taky. Především mi ale spousta lidí píše, že je motivuju. Že nemají strach ze stáří, protože i v mých letech se dá sportovat na úrovni. To mě strašně těší. Díky mně vědí, že nemusí chodit jen na ryby, ale taky sportovat, a stáří se nebojí.

Před sezonou jste uvedl, že se chcete letos znovu postavit na start havajského mistrovství světa v dlouhém triatlonu Ironman. Jak to s účastí aktuálně vypadá?
Stále nevím, je to otázka peněz. Polovina lidí mi říká, ať jedu, protože mám formu, se kterou můžu vyhrát. Nejprve ale musím jet kvalifikační závod, který mě v Evropě vyjde minimálně na třicet tisíc korun. Další peníze pak stojí přímo závod na Havaji. Potřebuju tedy asi sto tisíc od sponzorů. Věřím, že kamarádi by mi finančně pomohli, ale ještě mám čas na zvážení. Do sezony jsem doposud investoval přes sto tisíc. Na sezonu tedy potřebuju asi dvě stě tisíc.

Před pěti lety jste chtěl útočit na medaili, nakonec jste skončil jedenáctý. Věříte, že letos můžete uspět?
Věřím, že ano. Je těžké rozhodnout se, zda jet, nebo ne.

Čeká vás také republikový a evropský šampionát. Jaké cíle jste si stanovil?
Jen ty nejvyšší. Jsou to dlouhé závody, takže bych neměl prohrát. Soupeře mám zmapované, nemám strach. Stát se ale může cokoliv, do kategorie přichází další závodníci. Když mě někdo porazí, tak smeknu a uznám, že je lepší.

Znají vás po letech závodění soupeři z celého světa?
Určitě. Nejsou hloupí a výsledky sledují. Psali o mně i v zahraničních sportovních časopisech, takže o mně soupeři vědí a uznávají mě. Proto mě mrzí, že jsme v zahraničí cenění víc než doma. Je to smutné.

Aktuálně za sebou máte víc než 110 triatlonových závodů. Ve většině z nich jste se dostal na stupně vítězů. Máte pořád stejnou chuť vítězit?
Stoprocentně. Kdybych byl při závodech absolutně vzadu a museli na mě čekat, tak skončím. Sportovci jsou ješitní. Kamarádům jsem před skončeným mistrovstvím říkal, že pokud doběhnu druhý, tak nepůjdu na bednu. Moje heslo je, že radši budu mrtvý než druhý. (usmívá se)

V květnu vyšla kniha Extrémní sport ve starobním důchodu, jejíž součástí je kapitola o vás. Ceníte si toho?
Jsem moc rád. Knížka je navíc vyprodaná, což mě potěšilo. Nedávno mě pak oslovili z Masarykovy univerzity, ať udělám přednášku pro studenty. Přednášel jsem tam před několika lety a ozvali se znovu. Těší mě, když je aula plná lidí a ptají se mě na otázky týkající se sportu.

Uvědomujete si právě v takových chvílích, že jste triatlonová legenda a vzor pro mnohé sportovce?
Nepřipouštím si, že jsem legenda. Udělal jsem si test na výpočet biologického věku, který mi vyšel na čtyřicet let, což je asi pravda. (smích) V obličeji mám sice vrásky, ale elán mám obrovský.

MARKÉTA WEINLICHOVÁ