„Akce se povedla, ale jestli budeme pokračovat, ještě nevím,“ uvedl den po půlmaratonu ředitel závodu Petr Bartošek unavený z náročných příprav.

Jindy ospalá neděle v centru Blanska, tentokrát všude plno lidí, obrovské nafukovací brány nad silnicí, živo jako na pouti. Půlmaraton Moravským krasem se po roční odmlce vrátil ve velkém stylu. V hlavním závodě se na start postavilo 519 běžců. A davy diváků jednohlasně odpočítaly start. Dvakrát se dlouhý had protočil přes náměstí a potom zmizel směr Moravský kras. Hodinu se s napětím čekalo, jestli se vedoucí trojice Orálek-–Kohut-Serbessa, která běžela většinu závodu spolu, roztrhla a kdo přiběhne do cílové rovinky první. A byl to Mulugeta Serbessa, který měl ve vedru nejvíce sil. Sympatický lékař z jižních Čech je sice původem z Etiopie, vedro ale dělalo potíže i jemu. „Ty časy asi nebyly nejlepší, ale tenhle závod je těžší než obvykle půlmaratón bývá. A taky se neběželo tak rychle kvůli tomu vedru. Počasí mě docela trápilo. Myslím, že kdyby tady byli i lepší běžci, tak by možná neměli o tolik lepší časy,“ sdělil v cíli s úsměvem vítěz.

Druhý doběhl brněnský vytrvalec Daniel Orálek, který umí zvítězit na kratších tratích, ale i v extrémních ultramaratonech. „Spokojený nejsem, protože jsem chtěl vyhrát. Se Serbessem jsem držel krok, ale poslední kilometr už jsem ztrácel, bylo to nad moje síly,“ zlobil se na sebe Orálek.

Třetího v cíli nadšeně vítali diváci. Dobíhal totiž Jan Kohut, v současnosti nejlepší blanenský běžec. Někteří jej viděli už dopředu jako vítěze. „Lépe to nešlo. Držel jsem se ve vedoucí trojici co nejdál, ale asi pět kilometrů před cílem už jsem se odpojil,“ popsal vývoj závodu s tradičním klidem Kohut. Ten na půlmaraton speciálně netrénoval, jeho doménou je pět a deset kilometrů.

Žen běželo 77, nejrychlejší byla Petra Kamínková z AK Olomouc, cílovou bránou proběhla celkově jedenadvacátá.Půlmaraton ale přinesl i desítky dalších důležitých vítězství. To zažili všichni ti šťastlivci, kteří si trať chtěli jen tak zkusit, vsadili se nebo si chtěli něco dokázat a na jejichž vyčerpané tváři se v cíli rozlil blažený úsměv.

Spokojený divák si dal pivo, zatančil si na živou hudbu, zafandil přátelům a už se těší na příští rok. Otázkou ovšem je, jestli nějaké příště bude. „Ještě je moc brzo závod hodnotit, ale základním pocitem je spokojenost. Musím jen říct, že nejsme profesionálové a organizace je nesmírně náročná. Zatím vůbec nevíme, jestli v tom budeme pokračovat,“ překvapuje za pořadatelský tým Bartošek a nevyloučil ani to, že příště může pořádat půlmaraton někdo jiný. „Nikde není psáno, že to musíme pořádat my. Ale jestli si někdo myslí, že je to výdělečná akce, která se jen tak stala, tak je na omylu, vyžaduje to opravdu obrovské nasazení. Chci poděkovat všem, co se na ní podíleli, včetně města Blanska a státní i městské policii,“ uzavřel Bartošek