Na šedesát metrů překážek a hladké třístovce je téměř nepolapitelná. Přesto se před sezonou rozhodla rozšířit svůj disciplínový rejstřík a zkusit víceboj. „Letos chci dát víceboji větší prostor,“ avizovala na začátku nové sezony. Svoje předsevzetí přetavila patnáctiletá atletka ve stříbrnou medaili na víkendovém mistrovství republiky ve víceboji. Stříbrný úspěch ze sedmiboje navíc vyšperkovala na stadionu v Houšťce dvěma osobními rekordy.

Zkuste zpětně okomentovat váš stříbrný mistrovský závod v Houšťce …

Asi jsem předvedla všechno, na co jsem s mojí aktuální formou měla. Samozřejmě jsem spokojená. Škoda, že to nebylo na titul, ale nevadí. Zklamaná rozhodně nejsem. Třeba se mi titul podaří příště. .

V zimě jste se nepříjemně zranila. Byla jste před mistrovstvím v optimální formě?

Zimní zranění bylo hodně nepříjemné. Poranila jsem si při výšce nohu. Dost dlouho mě to limitovalo. Nedalo se s tím pořádně závodit. Pořádně trénovat jsem začala prakticky až v půlce května. Do mistráku v Houšťce jsem toho po pravdě moc odtrénovat nestihla. Rychlostně jsem na tom sice byla výborně, ale objemy chyběly.

Přesto, věřila jste, že by jste si mohla z republikového šampionátu ve vícebojích přivézt medaili?

Ano. Jela jsem tam pro medaili, ale závod byl hodně otevřený. Čtyři, pět holek mělo šanci se dostat na bednu.

Co jste s trenéry pilovali nejvíc?

Nejvíc jsme se soustředili na oštěp, kde jsem dost slabá. Dále pak výšku a rychlost. Věděla jsem, že na stopadesátce a překážkách mám šanci být rychlá.

A soupeřky?

Se Šetelíkovou se moc nepočítalo. Já mezi favoritky řadila zlínskou Janekovou a halovou rekordmanku Rappovou z Jablonce. Ty si to podle mého měly rozdat mezi sebou. No a nakonec dopadlo vše jinak.

Vy jste hned první disciplínu, 100 m překážek, napálila. A byl z toho osobák …

Měla jsem štěstí, že vedle mě ve dráze běžela mistryně republiky. Vedle ní se mi šlo skvěle. Sice to technicky nebylo dokonalé, ale čas super. Překážkám jsme moc nedávali a já se zlepšila o desetinu. Povedl se mi skvělý začátek.

Napověděly už překážky, že máte na medaili?

V tu chvíli jsem si říkala, že forma je a budu bojovat o placku.

Na řadu přišla výška, ve které přišlo v zimě nepříjemné zranění. Měla jste to pořád v hlavě?

Ani ne. Já mám spíše problém udržet nervy na větších výškách. Jsem hodně nervózní a peru se pak s technikou.

Po kouli následoval propad na pátou příčku …

Já vrhám většinou za deset metrů. Ale v Houšťce mi nesedl vrhačský kruh. Pořádně to tam klouzalo. I když ho pořadatelé utřeli, pořád to nebylo ono. Navíc koule přinesli až dvacet minut před závodem, a tak na nějaké velké rozcvičování nebyl čas. Bylo nás šestadvacet a pořádně se to táhlo. Ostřejší vrhy jsem musela při rozcvičení úplně vynechat. Ono rozcvičovat se tři minuty před prvním pokusem není zrovna ideální. Koule mi nevyšla a z bedny to najednou bylo okolo pátého místa.

Po kouli však přišla vaše parádní disciplína. Stopadesátka…

Já byla po kouli hodně naštvaná. Nechtěla jsem se smířit s tím, že si to tak pokazím. Najednou jsem byla zdravě nabušená a chtěla se vrátit zpět do hry o medaile. Běh na sto padesát metrů se mi povedl, ale mohl být ještě lepší. Formu jsem měla, ale přece jen nebylo natrénováno.

Ale přece jen. Dva rekordy v jeden den, to se nestává často …

To ne. Ale moje časy těsně před mistrovstvím napovídaly, že rychlostně jsem na tom výborně. Dva týdny před mistrovstvím se mi podařilo zlepšit se na šedesátce překážek, takže jsem na těchto dvou bězích rekord víceméně čekala.

Na řadu přišly dálka a oštěp, kde se vám příliš nedařilo …

No jo, no. Můj milovaný oštěp. Prvním pokusem jsem dala nějakých devatenáct metrů, druhý se nepovedl. Do třetího jsem dala všechno. Vypadal slibně, ale jak jsem odhazovala oštěp, praštila jsem se s ním do hlavy. Překvapilo mě, že nakonec dolétl za dvacet metrů (smích).

Před poslední osmistovkou jste na tom byla jak?

Abych vyhrála, musela bych to vedoucí Šetelíkové natřít o více než deset vteřin, což už bylo dost nereálné. Musela bych závod napálit a hrozilo, že mě chytnou třeba v půlce křeče a nakonec budu bez medaile. Na stříbro jsem ztrácela v přepočtu asi šest vteřin a já samotná měla náskok nějakých jenom šesti bodů. Takže drama.

Ale se šťastným koncem …

Já se po seběhu dostala na druhé místo. Druhé kolo jsem se to pokusila roztrhat. Povedlo se a v cíli byla první.

Co vám blesklo jako první hlavou?

Začala jsem počítat vteřiny svého náskoku. Napočítala jsem šest vteřin. Zdálo se, že budu bronzová. Až z rozhlasu mi potvrdili stříbro.

Kam zařadíte tuto medaili?

Závod byl super. Kouzelná atmosféra. Dávám ji hodně vysoko. Z loňska mám sice titul ze třístovky, ale tohle je pro mě víc.

Je ve vašich silách atakovat v sedmiboji hranici pěti tisíc bodů?

Letos už asi ne. Snad příští rok mezi dorostenkami.

Budete teď konečně odpočívat?

Ani ne. Tréninky máme i přes léto. Trénuje se na podzimní závody, kdy mě čeká další republikový šampionát, Evropské hry v Brně a soutěž žákovských družstev, kdy závodím za Břeclav.