Ve vodě si přes špínu neviděla ani na loket, v jejím okolí žijí jedovatí hadi, do krve ji kousla ryba. Přesto se plavkyně brněnské Komety Silvie Rybářová vrátila z Argentiny se širokým úsměvem. Poprvé v kariéře se zúčastnila jednoho z nejslavnějších a nejextrémnějších závodů ze Santa Fé do Corondy. A skončila druhá, i když 57 kilometrů nikdy předtím naráz neuplavala.

„Měla jsem velký respekt z té délky, je to hrozně velké číslo. Připravovala jsem se dost zodpovědně, obětovala jsem závodu celé svátky, ale s druhým místem jsem nepočítala," usmívá se osmadvacetiletá absolventka Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. „Na oslavu jsem si dala argentinský steak. Ale hodně propečený," usmívá se blanenská plavkyně v rozhovoru pro Brněnský deník Rovnost.

Plavkyně brněnské Komety Silvie Rybářová v Argentině.Jak jste se cítila po takové porci kilometrů?

Při závodě mi to ani nepřipadalo, jestli ve vodě strávím šest nebo devět hodin, je jedno. Úplně v klidu jsem sice nebyla, ta dálka mi stačila, ale nevylezla jsem z vody po čtyřech, ani mě nikdo nekřísil. Tělo se s tím vyrovnalo dobře, až ráno doma přišla zpětná vazba.

Ta se projevila jak?

Cestovali jsme dlouho a já jsem skoro celou dobu prospala. V noci ze čtvrtka na pátek jsem se snažila od dvou hodin usnout a povedlo se mi zabrat až ve čtyři. Když mi v devět zazvonil budík, byla jsem zmatená, vůbec jsem nevěděla, co se děje.

Věděla jste, do čeho jdete?

Byla jsem dobře informovaná od Rosti Vítka (nejlepší český dálkový plavec, který loni ukončil kariéru pozn. red.), který mě na závod připravoval fyzicky i psychicky. Až do posledních dnů jsem se vyhýbala tamnímu jídlu, jejich strava není úplně vhodná. Po závodě jsem si i tak krušnou chvilku se střevními potížemi prožila. (úsměv)

O tamní špinavé řece takřka kolují legendy. Co vás v ní čekalo?

Věděla jsem, že je hodně špinavá, voda teplá a jsou v ní proudy. Ale překvapily mě vlny, které byly stejné jako na moři, když kolem profičel skútr nebo člun. To není příjemné. Naštěstí jsem ve vodě neviděla na dno, takže jsem netušila, co tam žije za příšery. Měla jsem strach, co ve vodě můžu potkat. Narazila jsem však na českou skupinku přistěhovalců, kteří mě informovali.

Na co vás přichystali?

Měla jsem se vyhnout ostrůvkům s trávou, kde žijí jedovatí hadi. Jsou tam malé ryby podobné piraňám, ale prý se neshlukují v takových hejnech, aby mě sežraly. (úsměv) Řekli, že tam jsou obrovské ryby, které v hloubce neuvidím.

A to vás uklidnilo?

Trochu. Jenže dva dny před hlavním závodem nás organizátoři představovali a setkala jsem se i s rybkou a jejím kousnutím. Šlo spíš o štípnutí, takže jsem se jen lekla, nešlo o nic hrozného. Podruhé mě kousla až v úplném finiši po sedmapadesáti kilometrech, kdy mě hryzla do krve. Naštěstí jsem žádnou anakondu či něco strašného nepotkala. Možná pro mě bylo lepší, že jsem nic neviděla. Mám velký strach z toho, co mě ve vodě čeká, a budu mít asi pořád.

Plavkyně brněnské Komety Silvie Rybářová v Argentině.

I přesto lezete do takové vody?

Uklidňuju se tím, že pokud mi něco hrozí, je jedno, jestli jsem ve vodě, nebo někde jinde. Může mě něco sežrat při závodě nebo v Brně srazit auto. Chci hlavně doplavat, zlomit tu délku. Obětovala jsem závodu hodně a výsledek dopadl nad očekávání. Kdybych se bála, nemá cenu plavat.

Lokla jste si špinavé vody?

Bohužel. (pousměje se) Když jsem plavala na zádech a pila pití z doprovodné lodi, cákla vlna od člunu a do pusy šla s nápojem i voda. Řekla jsem si, že buď přežiju bez újmy, nebo se přihlásí střevní potíže. (smích) Voda však nebyla tak špinavá, jak jsem čekala, bála jsem se klacků a horších věcí. Sice jsem si neviděla ani na loket, ale neplavali jsme mezi splašky. Odpad jsem cítila jen chvilku.

Co vám říká okolí, že plavete takové porce ve vodě, v níž nevíte, co vás čeká?

Někteří si ťukají na čelo, zda jsem normální. Mají strach, takže je musím uklidňovat a třeba babičce ani raději neříkám, kam jedu. Rodiče netrpělivě čekali až do jedné v noci, abych jim napsala, že jsem v pořádku doplavala. Spousta lidí mi věří, že to zvládnu. Dostala jsem hodně milých gratulací, že přede mnou lidé smekají klobouček. I když nechápou, že dělám tak bláznivou věc. A já si upřímně taky někdy připadám jako blázen. (úsměv)

Plavkyně brněnské Komety Silvie Rybářová v Argentině.

Závod je v Argentině velká událost. Vnímala jste diváky?

Ke konci jsem si na břehu nevšimla místa, kde lidé nestáli. Takové množství jsem snad nikdy neviděla, všichni tleskali, můj doprovod mával českými vlaječkami. Při vylézání z vody jsem sklidila obrovský aplaus, což bylo strašně příjemné.

Zkusíte v budoucnu ještě delší vzdálenost?

Další víkend pokračovala série v Argentině soubojem na 88 kilometrů a někdo mi s gratulací psal, zda jej nezkusím, když už tam jsem. Neříkám, že nemám chuť, ale ani že ji mám.

A vrátíte se ještě někdy do Argentiny?

Uvidíme, jak se budu po sezoně cítit fyzicky a jak na tom budu také s penězi, protože takové závody si platím většinou sama. Chci se vrátit, potkala jsem tam příjemné lidi a zážitek nebyl tak odpudivý. Jestli poplavu 57 kilometrů, 88 nebo oba závody. To opravdu ještě netuším.

co ji letos čeká…

V dubnu absolvuje patnáct kilometrů dlouhý závod v Mexiku, potom závod CapriNeapol o délce 37 kilometrů a 34 kilometrů v Kanadě. „Tam bude studená voda, což je další extrém," hlásí Rybářová. V červenci absolvuje mistrovství světa a v září evropský šampionát v dálkovém plavání. Čeká ji 25 kilometrů. „Tam bude jiné tempo a jen ženské, které si na takovou trať troufnou," dodává.