V anketě Blanenského Deníku Sportovec měsíce dostal za leden nejvíce hlasů. Přes čtyři stovky. Tenhle devítiletý mrňous, který při rozhovoru na prvních několik otázek odpověděl bázlivě nevím a do redakce přišel v doprovodu maminky? Jenže za chvilku se už osmělil a rozvykládal. Rošták, co je ve škole u většiny průšvihů. Ale umí báječně plavat. Na lednovém závodě Brněnský tučňáček se utrhl všem svým soupeřům. Vyhrál. V novém osobním rekordu. „Já si myslel, že plavu strašně pomalu a vůbec mi to nejde. No a najednou z toho byl tak dobrej čas,“ vzpomněl na památné vítězství blanenský plavec Dominik Špaček.

Jak ses dozvěděl, že tě sportovní redaktoři Blanenského Deníku zařadili do ankety Sportovec měsíce?
O anketě mi řekla babička. Čte noviny a hned k nám přiběhla. Tak jsem si to přečetl.

Sledoval jsi hlasování?
No my doma nemáme internet, takže nám strejda posílal esemesky, jak na tom jsem.

Otázka pro maminku. V anketě dostal Dominik nakonec přes čtyři stovky hlasů. To je poměrně úctyhodné číslo. Koho jste do hlasování zapojili?
Hlasy posílali naši známí. Zmínili jsme se, že je Dominik nominovaný. Kdo chtěl, tak dal hlas. Hromada z nich se o anketě dozvěděla na internetu. Chtěla bych touto cestou všem poděkovat.

Ještě v posledním týdnu nebylo vůbec jasné, že váš syn vyhraje. Byly to nervy?
Určitě. Dominik měl dost dlouho zhruba stejně hlasů jako hokejista Štěpán Hrůza. Nakonec to dopadlo dobře.

Tak rychle zpátky k plavání. Vzpomeneš si, Dominiku, na svoje začátky v bazénu?
Taťka hrál vodní pólo a já s mamkou odmalička chodil do bazénu. Ve vodě mě to bavilo, a tak jsem zkusil plavání.

Kdo tě naučil vlastně plavat?
To už si přesně nepamatuji. Ale určitě někdo z plaveckého oddílu. Buď paní Kuncová nebo Vencelová. Ale vážně nevím. Když jsem nastoupil do první třídy, plavat už jsem uměl.

Nechtěl jsi dělat jiný sport než plavání? Většina kluků kope do míče …
Jo, ze začátku možná ten fotbal. Ale závodně ne. Jenom tak s klukama venku na hřišti. V žádném oddíle jsem nikdy nehrál.

Jak často trénuješ?
Čtyřikrát týdně. Ještě ve středu se školou a v neděli s taťkou. Trénují mě Anička Kuncová a Vendula Filoušová.

To jsi tedy víc ve vodě než doma.
Trochu jo (úsměv). Ale není to zase tak strašný.

Baví tě takhle pořád trénovat? Vždyť tvoji kamarádi hrají třeba na počítači …
Já taky hraju. Play station, to je moje. Jasně že bych radši místo tréninku hrál, ale trénovat prostě musím. Povinnost je povinnost.

Co tě nebaví při tréninku? Určitě bys někdy nejraději do vody vůbec nešel …
Velké dávky. Dlouhé vzdálenosti. Šestistovka, to je hrůza. Ta mě moc nebaví. Padesátka, stovka už je lepší.

Kolik vody vypiješ při tréninku nebo závodě?
Záleží jak kdy. Někdy se musím zastavit, že mi zaskočí voda do nosu. To je nejhorší. Nebo když se mi nepovede obrátka.

Na Brněnském tučňáčkovi jsi v lednu zaplaval fantastický čas na prsařské padesátce. Je to tvoje nejoblíbenější plavecká technika?
Ano. Prsa jsou moje oblíbená disciplína. Ze začátku mně moc nešly. Pořad jsem plaval blbě. Pak najednou to začalo jít. Na závodech, když jsem něco vyhrál, tak na prsařské trati. Na kraula třeba ne. Ale kraul a polohovka jsou také disciplíny, které mě baví. Sice trénujeme nejvíc kraul, ale prsa mně prostě jdou a baví víc.

Vítězství na Brněnském tučňáčkovi pro tebe znamenal velký úspěch. Vyhrát v tak tvrdé konkurenci …
Sám jsem byl hodně překvapený. Na tom závodě jsem si zlepšil osobák skoro o tři vteřiny. A přitom mi připadlo, že plavu strašně pomalu. Moc mi to nešlo, a najednou to byl tak dobrej čas. Zatím se mi dařilo jenom na menších závodech. Tohle bylo pro mě velké vítězství. Taťka mě hecoval, že do příštího roku to dám pod čtyřicet (Špačkův nejlepší čas zatím 43,8 s. Pozn. autora).

Jaká byla cena za první místo a hlavně oslava?
Společenská hra a keramická medaile. Moc se neslavilo. Po závodě jsemsi koupil brambůrky a doma mamka uvařila dobrou večeři.

Je to pro rodinu velká zátěž, mít doma závodního plavce, paní Špačková?
My už plaváním doslova žijeme. Už nám ani nepřipadne divné, že jezdíme pořád po závodech. Veškerý volný čas v sezoně. Ale jsme strašně rádi, že syn dělá sport.

No ale zase máte výhodu, že nemusíte zašívat potrhané tepláky a prát dresy …
Tak to je výhoda (úsměv). Ne vážně. Synovi se snažíme udělat dobré zázemí. Fandíme mu.

Dominiku, závodně plaveš. Sleduješ tento sport i v televizi? Máš nějakého oblíbeného plavce?
V televizi plavání sleduji, ale vzor nemám … Nestyď se! (maminka). No tak Yvetta Hlaváčová. Ta se mně líbí, jak plave. Ještě jeden kluk z Blanska, co je u záchranářů. Škoda, že jsem ho propásl na Blanenské dvěstěpadesátce, jak plavali záchranáři.

Oblíbená otázka. Škola. Jsi vzorný žák nebo lumpačíš?
Mě už nic nepřekvapí (maminka). Vzorný žák určitě nejsem. Spíš naopak. Když je nějakej průšvih ve třídě, tak jsem u toho. Tak třeba jsem byl ve škole prvních čtrnáct dnů. Kopli jsme míč na balkón. Nikde nikdo, tak jsem pro něho vylezl. Nahoru to šlo, jenže dolů už ne. Kamarád musel utíkat pro paní učitelku, a byl průšvih.

Když jdeš v létě na koupaliště, blbneš tam s dětmi, nebo plaveš?
Blbnu. Když bylo v létě koupaliště spojené s kryťákem, tak jsme s taťkou plavali hodně.

Dohlíží na tebe otec, aby ses neflákal a tvrdě trénoval?
Jo, jo furt mně radí a zlobí se, když něco flákám nebo mi to nejde. Hlavně motýl. Ten mi nejde vůbec a znak, to je taky hrůza. A ten jsem měl přitom, když jsem začínal, nejraději.

Kde se ti nejlépe plave?
V bazénu v Boskovicích. Ten mám moc rád.

V červnu tě čekají republikové závody. Na čem chceš do té doby zapracovat?
Republika je hodně důležitý závod. Musím přidat na technice a rychlosti.